Upéct narozeninový dort může být i zábava

Každého člověka baví nějaká činnost, někteří z lidí ji dokáží zpeněžit a často je jejich záliba v budoucnu skvěle živí a práce se pro ně tak stane i zábavou, nebo spíš v tomto případě zábava prací a radost z ní zůstává a vlastně se i zvětší, protože obvykle svojí činností tvoří služby či výrobky, které dělají radost dalším lidem.

Každý z nás má nějaké životní období a vněm jej baví různé aktivity více jiné méně a například i zkouší nové činnosti a věnuje jim více či méně svého času a energie. Já jsem se takto v minulosti, před asi 8 lety, rozhodla zkusit upéct dort mému příteli k narozeninám.

Nadpis článku možná trochu zní, jako kdyby pečení dortu normálně zábava nebyla. Otázka asi zní jak pro koho. Pro někoho ano, pro jiného ne. Ale stejně jako u jiných činností, tak i u pečení dortu hodně záleží na tom, jak člověk k dané situaci přistoupí a uchopí ji. Zde by bylo možné zmínit, jaké si to uděláš, takové to máš. Ve smyslu, že záleží na osobním přístupu k dané činnosti a úhlu pohledu.

Ve dvou se to lépe táhne, nebo peče

Český jazyk je velmi obsáhlý a některé výrazy a slovní spojení ba i věty lze pochopit různě a mohou se zdát, že mají více smyslů neboli významů. Proto si dovolím vysvětlit, nebo spíš upřesnit jak jsem myslela podnadpis předcházející tomuto odstavci. Význam ve dvou se to lépe táhne nebo spíš peče, není myšleno vztahově či intimně, ale že když se o něco pokouší dvě osoby a rozdělí si dílčí činnosti, mají výsledek rychleji hotový a ještě si užijí společný čas u zajímavé aktivity.

Kdo byla ta druhá osoba, kterou se mnou pekla dort pro mého přítele? Moje skvělá kamarádka. Mnoho mých příbuzných a přátel se pohybují mimo módní průmysl a nepodnikají a nějak netouží po veřejné prezentaci až na výjimečné situace a já to respektuji a nenutím je do toho.

Můžu zodpovědně říct, po tom, co jsem si vyzkoušela, jako laik, různé aktivity a činnosti, včetně pečení dortu, že málokdy je něco jednoduché tak, jak to mnohdy vypadá. Upéct dort se zdálo snadné. Vlastně jsem vůbec nevěděla, co nás čeká, kolik činností apod.

Jsem ráda, že jsem toto své poprvé zažila se svojí skvělou kamarádkou. Ale upřímně, bylo to náročné, jako každý začátek. Dort jsme pekly několik hodin, chyběla nám praxe, zkušenost a zručnost. Výsledek, co si matně pamatuji, byl v pohodě, vypadal celkem dobře a chutnal dobře.

Pečení dalších dortů následovalo

Tento můj pokus odstartoval ještě několik dalších pečení dortů. Pekla i moje kamarádka. Této činnosti jsme se s kamarádkou věnovaly už jen každá zvlášť, jsme stále kamarádky, ale nějak čas nám doposud společné pečení dortu nedopřál. Uvidíme, co přinese budoucnost.

V mojí nejbližší rodině, co si vzpomínám, se dorty nikdy nepekly, pokud nepočítám tety. Objednávaly jsme je. Jednou v dětství od jedné paní mi maminka s babičkou objednaly krásný dort, ale nekvalitní a jaksi se začal roztápět..ano. Mám totiž narozeniny v druhé polovině srpna a jak známo, dříve v létě bylo teplo nebo horko. Byla to s tím dortem taková katastrofa, že máme na co vzpomínat dodnes.

Ale na druhou stranu, léta jsme objednávali luxusní ořechový dort, chuťově vynikající a vzhledově elegantní od jedné staré paní, která ale v době mých narozenin vždy pekla na hody do své rodné vesnice a měla toho nad hlavu a my jsme ji vždy museli přemlouvat, aby mi dort upekla. Na jí vyrobené marcipánové růžičky nikdy nezapomenu…nňam.

O několik let později jsme našli šikovnou paní, ale daleko od našeho bydliště až jednou jsem natrefila přes kamarádku na Lucku Maléřovou, než se vdala, jmenovala se Rudolfová a pochází z vesnice, kde žije moje babička. Lucka je skvělá. Je s ní báječná komunikace, dorty dělají vynikající a krásné.

Zpět ale k mému vlastnoručnímu pečení dortů. Pár jsem ji za svůj život už upekla. Zatím poslední byl mechový dort…to je také docela slušná výzva a moje maminka jednu fázi jeho tvorby nazývá hodinářská práce. Mě to strašně moc baví, protože je to fyzická práce, zaměřená na detail, člověk se uklidní, čistí se mu hlava. Velmi to oceňuji, protože jako kreativec a energická osoba si vyčistit hlavu potřebuji.

Pekla jsem dort i babičce, ta byla nadšená. Pekla jsem dorty piškotové a přetáhla jsem je potahovací hmotou fondánem a nahoru postavila postavičky z marcipánu, které jsem koupila…byly předem vyzkoušené a ověřené…ne že bych je ochutnávala, ale jiné ve stejném obchodě jsme si koupila a byly vynikající.

Aby to nevypadalo, i kdyby ano, nevadilo by to, že snad moje maminka má obě ruce levé a neupeče dort…to není pravda…ona je velmi šikovná a peče vynikající dezerty, má skvělý recept na ořechový dort, ale nemá to dle svých slov tak designově pěkné, jak by chtěla a tak se tvorbou tohoto dortu příliš nepyšní a navíc ji nebaví to zdobení dortu, tak jej dělá jen tak pro radost během roku.

Proč vám to sem všechno píši? Abych ukázala, že nejde až tak o samotný výsledek jako spíš, o vlastní cíle a výzvy, které chceme pokořit a kterých chceme dosáhnout. Vystoupit ze své komfortní zóny, získáme zkušenosti, zdravě posílíme sebevědomí, a když to nevyjde, nevadí, poučíme se a můžeme se zlepšit. V životě je důležité brát věci, jak jsou a hledat cesty, kterými dojdeme ke svému štěstí a umět si užívat i tu cestu. Někdy jsou totiž situace, které se zdají jako řešitelné například až za několik let, ale chcete promarnit několik let a čekat na až? Ne, že. A proto se na dané cestě i něco naučíme, což je správné.

Zdroj úvodní fotografie: pixabay.com

Pokračujte ve čtení lifestylových článků ZDE.