Další zážitky z cestování vlakem

Před časem jsem zde uveřejnila článek na téma cestování vlakem v dětství a v dospělosti. Dnes bych na něj tímto článkem ráda navázala.

Netajím se tím, že jsem už v dětství ráda cestovala vlakem, a to na občasné výlety, většinou jsme totiž jezdili autem, auto u nás v rodině i dnes má svoje vlastní skoro každý. V průběhu let jsem dojížděla vlakem na střední školu a následně i na vysokou školu a užila jsem si to dosyta, mnohdy už bych vlakem ani jezdit nechtěla, protože jsem měla možnost poznat i stinné stránky tohoto typu cestování a typu veřejné dopravy. O tom také píši v článku Cestování vlakem v dětství a dospělosti.

V tomto dnešním článku zde v kategorii Blog na informačním webu o módě, ekonomice a lifestyle Fashion Industry CZ se s vámi podělím o další zážitky – historky z cestování vlakem.

Ne vždy jsou všichni cestující ohleduplní

To platí nejen ve vlaku. Jednou se mi stalo, že jsem seděla ve vlaku u okýnka a vedle mě byla jedna sedačka, na níž seděl malý kluk do věku 10 let, ale dost starý na to, aby věděl, jak se má chovat.

Vytáčel se do uličky a vracel zpět do své sedačky a to tak, že při každém návratu mě kopl, po delší chvíli mě to přestalo bavit a než abych dělala nějakou scénu a hádala se s jeho matkou sedící poblíž a riskovala slovní bitku, lehce jsem jej kopla také, podíval se na mě a od té doby mě už nekopl. Jsem proti násilí, ale díky této mojí lehčí lekci kluk dostal poučení bez nějaké emotivní zdlouhavé scény či zbytečných slov.

Bezpečnost ve vlaku

Znám lidi, kteří tvrdí, že by večer raději ani nejeli vlakem. K bezpečnosti, mám opět nějaké zážitky na toto téma. Asi dvakrát jsem se ve vlaku opravdu bála.

Mám za sebou mnoho fajn cest, kde jsem poznala zajímavé lidi, kteří byli přátelští a měli zajímavé životní příběhy, ale jednou jsem narazila na pána, který se mi doslova začal chlubit, jak v minulosti jeho kamarád zastavil jednu z křižovatek v Olomouci a držel tam číšnici z jedné restaurace s nožem pod krkem…byl to takový ten typ motorkář bez motorky.

Měla jsem strach a myslím, že jsem v kupé s ním byla tehdy sama. Měla jsem rezervaci sedadla a nechtělo se mi někam přesouvat. Víte, co mě stro procentně zachránilo? Povědomí o motorkách a moje výřečnost. Neustále jsem se jej na něco ptala, celou cestu, aby neměl možnost přemýšlet nad tím, že by mi něco udělal. Byla jsem po té cestě tehdy úplně vyčerpaná a to jsem opravdu hodně komunikativní.

Jednou jsem takto jela s mladými kluky a jednou paní v kupé…jen ti kluci patřili k sobě, rozumějte, cestovali spolu. A bylo jasné, že přemýšlí, jaké úmysly by se mnou měli. Ne, že bych si nějak fandila a měla se za naprosto neodolatelnou krasavici, kterou každý chce. Mám zdravé sebevědomí a znám své plusy a mínusy, ale můj dojem mi potvrdila i moje spolucestující tehdy. Patrné to bylo i z jejich komunikace a úvahami nad tím, jak zamknout kupé apod.

Moje spolucestující mi řekla, že vystupuje v té a té železniční stanici, dříve než já a popřála mi hodně štěstí a řekla mi, že by se asi na mém místě přesunula raději do jiného kupé. Řekla jsem si, to nějak zvládnu. A víte, co mě zachránilo v této situaci? Opět a zase moje výřečnost…neměli možnost ani sekundu přemýšlet nad něčím jiným než na odpovědí na moje dotazy..uff. I po této cestě jsem byla opět absolutně vyřízená, ale šťastná, že jsem vlak opustila zdravá a živá.

Ano, jsou i tichá kupé, kupé pro ženy, ale stane se, že i tam si sednou podivíni, když tam ženy žádné nejsou a přisedněte si k nim.

Vzbuzuji v lidech snahu se chovat se slušně

Zvláště v takových na první pohled zvláštních existencích či pochybných individuích by někdo řekl, neplatí to vždy, ale někdy ano…zrovna nedávno. Jela jsem vlakem bez místenky a hledala jsem místo, kam si sednu a snad jediné místo v tu chvíli bylo v kupé, kde seděl takový zvláštní mladý muž, možná i posilněný nějakými látkami, neudělala jsem mu testy na přítomnost omamných látek, tak to tvrdit nemůžu, pouze si to myslet, ale byl zvláštní, to je fakt.

A představte si, když jsem se rozhodla to kupé otevřít – dveře do něj, řekl mi, že mají místo, ať si jdu sednout a celkově se ke mně choval velmi slušně (škarohlídi či lidé s vlastní zkušeností s těmito lidmi, které zažili možná i jen při cestování, by mi řekli, chtěl Tě okrást apod.) bylo tam více slušných lidí a tento mladý člověk vystoupil dříve než já.

A co vy, máte podobné zkušenosti, nebo je znáte naštěstí jen z vyprávění svých blízkých či známých?

Pokračujte ve čtení článků lifestylového typu ZDE.