Rozhovor s Ingrid Hiklovou Potočnou, zdravotnicí, která tvoří abstraktní obrazy

Dnes vám přinášíme rozhovor se zdravotnicí Ingrid Hiklovou Potočnou, která ve svém volném čase tvoří nejen abstraktní obrazy.

Nedávno jsi pořádala vernisáž výstavy svých obrazů, kolikátá byla a z jakého důvodu se uskutečnila zrovna v Drahotuších?

Byla to moje první výstava. V ulici, kde bydlím, žije jedna sousedka, která také maluje. V loňském roce v Drahotuších měla výstavu na stejném místě, jako letos já. Byla jsem se tam tehdy podívat a moc se mi líbil prostor i samotná výstava, lidé měli zájem o její díla a tak jsem si říkala, že mám rovněž co prezentovat, tak že to zkusím také. Oslovila jsem tedy předsedkyni osadního výboru, zda si myslí, že by se lidem moje díla mohla líbit. Souhlasila a tak během tři čtvrtě roku výstava byla připravena. Celkově jsem prezentovala 63 obrazů, 40 obrazů bylo na plátně akrylem, a zbytek obrazů byl vytvořený pomocí techniky Enkaustiky (práce horkým voskem a žehličkou).

Byla jsi kreativní už od dětství a následně během celého svého dosavadního života?

Tak nějak přiměřeně. Na základní škole mě samozřejmě velmi bavil předmět výtvarná výchova, kreslení, tvorba odlitků ze sádry,  práce s látkami,  pletení, háčkování apod. Byly to takové ty typické dětské výtvory a ano, vždy jsem ke kreativitě směřovala.

Můj tatínek mi dokonce vyrobil malířský stojan a koupil  paletu na barvy. Vždy mi obrovskou radost udělaly dárky jako barvy, pastelky apod. Moje teta byla švadlena a v určitém období mého života mi šila oblečení podle mých vlastních návrhů, na což velmi ráda vzpomínám.

Ke kreativitě jsem tedy celý život vždy měla blízko, v každém svém životním období ale trošku jinak. Během studia střední školy jsem kreativní asi nějak výrazně nebyla, nevybavuji si to. Když mi bylo zhruba 20 let, řešila jsem životní problém, tak jsem si sedla a začala jsem malovat. V náročném životním období jsem se vždy vracela ke kresbě, protože jsem se potřebovala odreagovat. V době své dospělosti jsem se nějakou dobu věnovala i šití a pletení.

Malování v soustavnějším období jsem se více začala věnovat zhruba před 5lety. Začala jsem technikou malování horkým voskem, se kterou jsem se poprvé setkala na dovolené, kde se konal workshop Enkaustiky. Jedná se o práci s žehličkou s horkým voskem, a opravdu mě tato technika nadchnula a inspirovala pro moji další tvorbu.

Následovalo malování akrylem na plátěné tašky, trička, sklo, květináče a asi tak poslední 2 roky nejvíce maluji abstrakci na plátna. Obecně musím přiznat, že mě tvořit baví spíše v zimním období, v létě příliš ne.

V civilním životě jsi zdravotnice, jak ses k této práci dostala?

Když mi bylo asi 13 roků, byla jsem v jedné fakultní nemocnici jako pacient a tam asi byl počátek mého výběru studia. Sice mě velmi lákalo studovat obor kosmetička, ale tehdy nebylo z různých důvodů možné se tomuto studiu a následně práci věnovat. Až v dospělosti jsem si udělala rekvalifikační kurz kosmetičky.

V Hranicích, městě, které bylo nejblíže mému bydlišti, nebyl příliš velký výběr středních škol, ale v nabídce byla i možnost studovat ve zdravotnictví a stát se zdravotní sestřičkou a mě to právě do zdravotnictví velmi táhlo, a tak byl můj výběr středoškolského studia jasný.

Co považuješ za náročné na své práci a co Tě na ní baví? 

Zůstat psychicky v pohodě považuji na své současné práci na operačním středisku záchranné služby za opravdu náročné. Na tísňovou linku 155 volají lidé s nejrůznějšími zdravotními problémy, ale bohužel i lidé zneužívající této služby a všechny tyto hovory musíme vyřešit.  Když někdo zavolá na naši linku, snažíme se mu pomoct, poradit, být s ním na telefonu, než k němu dorazí sanitka. Velmi mě na mojí aktuální práci baví a naplňuje, že pomáhám lidem v tísni a každý hovor je jiný. A abych nezapomněla, skvělý kolektiv ve kterém pracuji, je k nezaplacení v této náročné profesi.

Moje současná práce je pro mě nejvíce psychicky náročná za celou moji dosavadní zdravotní kariéru, a to jsem prošla různými odděleními. Jsem vystudovaná všeobecná zdravotní sestra s následnou specializací na ARO, JIP, kde jsem také pracovala. Jezdila jsem i jako záchranář v sanitním voze.

Při takto psychicky náročné práci, a vůbec práci na směny, je důležité se nějak odreagovat. Sport ani zahradničení mi k tomu nepomáhá, až tak jako malovaní a tvoření.

Jak bys označila techniku tvorby svých obrazů?

Maluji jen abstrakci akrylovými barvami, a používám více technik, kromě štětců například pracuji se stěrkou, špachtlí, tmelem, pískem, papírem a jinými pomůckami a materiály.

Kde můžeme vidět Tvoje obrazy?

Vidět moje obrazy můžete u mě doma v atelieru v Drahotuších. Nyní jich mám k dispozici po výstavě asi 20, další ještě tvořím. Časem je budu chtít zase někde prezentovat, možná v Přerově, Olomouci, uvidíme.

Co Tě inspiruje?

Myslela jsem si, že barvy, které vidím v přírodě, například  barvy opadaného listí, ale není tomu tak…mám to pocitově, vezmu například odstíny barvy a začnu tvořit, na plátně je roztahovat stěrkou a tvořit intuitivně. V tu chvíli ještě netuším, jaký bude výsledek, pracuji na každém svém díle týden i déle, pozoruji jej a dotvářím průběžně.

Tvoříš obrazy na zakázku například se zadáním označení konkrétních barev?

Ano a ráda takto obraz vytvořím s tím, že mi lidé nechají volný prostor, přeci jen je to abstraktní tvorba. Aktuálně mám rozdělaný obraz, který maluji akrylem na plátno se zadáním barev, a to na základě nadšení sousedky z mého jednoho konkrétního obrazu, který viděla na mojí nedávné výstavě. Byl ale tvořen Enkaustikou. Chce větší rozměr, než byl stávající. Mnou tvořené obrazy ovšem nikdy nebudou stejné, na to lidi vždy upozorňuji.

Tvoříš i malbu na oděvy, máš základní oděvy či si je zájemce o ně musí přinést?

Ano, tvořím, když mě popadne tvůrčí zápal i v tomto směru, ale méně než obrazy. Obrazy jsou mi bližší než oděvy. Měla jsem i trička, která jsem  dekorovala, ale už jsou prodaná. Člověk mi samozřejmě může donést vlastní tričko apod., dle předchozí dohody a já je ráda pomaluji. Nemusí být pouze z bavlny, vhodná je i směs bavlny, košile, džíny i jemné svetry. Vhodné nejsou například strečové materiály, hodně chlupaté svetry apod.

Co Tě potěšilo a současně i překvapilo v souvislosti s Tvojí nedávnou vernisáží výstavy?

Vysoký počet lidí, který se přišel podívat na vernisáž i samotnou výstavu, jež trvala 4 dny, mě opravdu mile zaskočil. A také mě překvapila náročnost všech příprav spojených s touto akcí.

V čem ráda chodíš oblékaná?

Nazvala bych to asi sportovní elegance. Nejsem milovnice šatů, mám ráda kalhoty, bundy, kožené věci, oděvy, které jsou pohodlné a lehce extravagantní a něčím zajímavé, ale nemusím mít vše, co se zrovna nosí.

Jakou barvu máš ráda a jakou vůbec?

Co se týká oblékání tak modrou barvu, ideálně s tyrkysovými odstíny a všechny přírodní barvy. V malování už ale používám a míchám  různé barvy a odstíny. Moje obrazy jsou převážně pestrobarevné, i když donedávna pro mě byla tabu například fialová a oranžová barva, kterou používám nejméně i v mém šatníku.

Existuje něco, co si bys na sebe neoblékla a neobula?

Asi pravou kožešinu a zvířecí motivy mi také nejsou až tak sympatické. Nelíbí se mi ani dámská obuv s masivními hrubými platformami. Když mám oblečený nějaký oděv na sobě, musím se v něm skvěle cítit. Tím, že nenosím šaty, tak nenosím ani příliš často boty na vysokém podpatku.

Jak se připravuješ na Vánoce, tvoříš či kupuješ dekorace?

Letos budu po mnoha letech během Štědrého dne doma, obvykle mívám během Štědré noci službu. Letos si nechám napéct i cukroví, já to totiž neumím a ani mě to nebaví. Budu se svojí maminkou. Stromeček a adventní svícen samozřejmě mít budeme. Nejvíce se mi ale na vánočním období líbí častější setkáváni s blízkými lidmi. Nemám v úmyslu přípravy na Vánoce nějak přehánět. Ráda tvořím svým blízkým osobité vánoční dárky i proto, že do nich můžu otisknout kus sebe.

Děkuji za rozhovor. 

Zdroj fotografií: archiv Ingrid Hiklové Potočné