Rozhovor s Helenou Továrkovou, ředitelkou Nadace Veronica

Můžete nám na začátku rozhovoru říct, kdo je Helena Továrková?

Vždy jsem měla blízko k přírodě a zároveň mě bavilo i komunikovat a potkávat nové lidí. Takže jsem se v minulosti pracovala jak na ekologických projektech, tak třeba v médiích nebo v komunikaci se startupy a technologickými firmami především z Jihomoravského kraje. Baví mě propojovat různé skupiny lidí a zatahovat je do ochrany přírody, krajiny a klimatu. Nyní v Nadaci Veronica to znamená, že iniciujeme spolupráci s lidmi třeba z designu, módy nebo nadšenci okolo folkloru, ale taky třeba s malými a středními podniky, kterým záleží na udržitelnosti. Mimo práci mi dělá radost hraní na housle a taky vedení vlastního literárního klubu, kde čteme knížky z celého světa a pak se nad nimi potkáváme.

Jak vnímáte vývoj módního průmyslu a aktuální dění v něm?

Téma udržitelné módy se stává mainstremem. I velké značky se k tomu musí nějak postavit, a to díky tlaku na ně, který přichází od spotřebitelů, zvláště mladých lidí, kteří považují za důležité vědět, co stojí za produkty, které si pořídili, a dalších stakeholderů. Bohužel u velkých značek je udržitelný přístup patrný jen na části jejich byznysu.

Velmi mě těší, že se aktuálně zvláště mladší generace zajímá o lokální tvorbu a tím podporuje lidi ve svém okolí, což má dlouhodobý smysl.

Vnímám obrovský nárůst second handového oblečení, neboli zboží z druhé ruky. Je to příležitost pro mladé lidi snadno hledat svoji identitu. Další kladný aspekt je, že nákupy zde nemají tak strašný dopad jako nákup z nákupních řetězců.

Mrzí mě, že v Česku nejsou iniciativy pro zpracování odpadu na nové materiály, bylo by fajn, kdyby se to co nejdříve změnilo.

Co nemáte ráda na módním průmyslu?

Osobně mi nejvíce vadí obrovský tlak na ženy, ale i muže, že nemohou vynést nějaký outfit vícekrát za sebou. Zvláště na ženy je obrovský tlak, aby nenosily často stejné šaty, vede to k tomu, že se zvyšuje počet nákupů a vzbuzuje to v nás pocit, že musíme mít stále něco nového a ne, že si koupíme kvalitní věci, tu nosíme častěji, protože nám vydrží a cítíme se v ní příjemně.

Co zahrnuje vaše práce ředitelky Nadace Veronica?

Mnoho aktivit. Je to klasická manažerská práce, finanční plánování, věnování se partnerství na nových projektech, řízení projektů, aj. Je to pestrá práce, organizujeme módní přehlídky, věnujeme se ošetření stromů po tornádu. Díky své práci se pohybuji na pomezí různých aktivit, setkávám se s různými lidmi z nejrůznějších spolků, s dárci, zaměstnanci, dobrovolníky aj.

Co vás baví na práci a co považujete za náročné?

Baví mě, že jako nadace dokážeme téma udržitelnosti a ochrany přírody přinášet tam, kam by se jinak nedostalo, alespoň regionálně. Je radost vidět, že můžu přispívat k něčemu, co nikdo nedělá a v dané oblasti se nic neděje pro zlepšení situace.

Největší výzva je aktuálně udržet aktivity a nastartovat vše po kovidu a navázat na to, co nešlo dělat během pandémie koronaviru a před ní ano. Současnou situaci považuji za takřka nový start a věřím, že v aktivitách, které běží, se posuneme dále.

Co pro vás znamená udržitelnost, jak ji vnímáte?

Je to řešení problému klimatické krize, to vnímám jako nejdůležitější. Je důležité snižovat uhlíkové emise. I v  naší práci se snažíme šířit povědomí, že je sice důležité řešit odpady a cirkulární ekonomiku, ale hlavní je především odklonit se od ropy a uhlí. Chceme dávat lidem perspektivu na environmentální problémy, aby se zamysleli, co má váhu a kam věnovat energii.

Pro mě je udržitelnost omezení spotřeby v souvislosti s módou a nenechat se strhnout k tomu, že se pořizuji víc věcí, než využiji. Osobně mám magickou hranici 50 kusů oblečení ve svém šatníku. Podporuji lokální tvůrce, těší mě, když si uvědomím, že svým nákupem podpořím někoho místního. Když něco chci a potřebuji na sebe, zajdu za místním designérem a řeknu, jakou mám představu a potřebu. V minulosti jsem takto například oslovila Andreu Lojkáskovou, Kláru Židkovou, Marii Mukařovskou a Světlanu Kulíškovou a byla jsem následně s výsledkem naší spolupráce velmi spokojená.

Když se řekne kvalita, co se vám vybaví?

Věc, tvořená řemeslem, která vydrží, ale i věc konstruovaná tak, že je možné s ní dal pracovat. Jako příklad uvedu tašku od značky Mani leather – speciálně tvořená taška, lze ji dále rozdělat díky speciálním drukům a použít dále na jiný účel, je to báječné.

Výše jste okrajově zmínila váš přístup k šatníku. Řeknete nám o svém šatníku více?

Nosím převážně šaty, a to snad na všechny možné příležitosti, které život nabízí. Cítím se v nich maximálně pohodlně. Mám 7 až 10 kusů šatů na zimu a podzim a další na jaro a léto. Raději budu mít několik věcí, které nosím a cítím se v nich skvěle než mít narvaný šatník a mít pocit, že nemám co na sebe, například jen proto, že mi v těch věcech není dobře.

Co byste vzkázala návštěvníkům webu Fashion Industry CZ?

K udržitelnosti by si člověk měl hledat cestu, aby mohl následně inspirovat i své okolí. Je důležité přemýšlet, co může člověk v životě změnit k lepšímu a jakým způsobem, aby to mělo co největší dopad. Každá cesta začíná začátkem, mnohdy malými kroky, což je dobře, ale je třeba nezůstávat jen u těch malých kroků a pokračovat dál.

Děkuji za rozhovor.

Zdroj všech fotografií v tomto článku: Archiv Heleny Továrkové

Informace o aktuálním ději okolo Nadace Veronica naleznete ZDE.

Další zajímavé rozhovory si přečtěte v naší kategorii Rozhovory.