7. díl seriálu článků na téma Česká muzea zaměřená na módní průmysl – Centrum tradičních technologií v Příboře

Letní prázdniny, čas výletů a dovolených, jsou zde. Jak jsme již avizovali, připravili jsme si pro vás seriál článků na téma Česká muzea zaměřená na módní průmysl. Tento náš seriál je vlastně už druhá řada seriálu článků na téma Česká muzea zaměřená na módní průmysl, protože v loňském roce 2022, také v období léta, jste si mohli užít první řadu seriálu článků, která měla 10 dílů.

Vítejte u našeho sedmého dílu druhé řady seriálu článků na téma Česká muzea zaměřená na módní průmysl. Dnes budeme pozornost věnovat Centru tradičních technologií v Příboře, které spadá pod Muzeum Novojičínska, p.o. Přijměte tento článek jako pozvání do Centra tradičních technologií, kam jen tak v létě můžete vyrazit, případně si o tento tip na výlet rozšířit svoji dovolenou.

Navštivte Centrum tradičních technologií v Příboře

Muzeum v Příboře, které tvoří nedílnou součást Muzea Novojičínska se již několik let ve své odborné a prezentační činnosti věnuje archaickým a tradičním technologiím zpracování přírodních materiálů.

V současné době společnost řeší mnoho zásadních otázek cílených na vztah člověka k přírodě a přírodním zdrojům včetně otázek spojených s udržitelným rozvojem i recyklací. Velmi důležitá je v tomto kontextu inspirace a poučení v kulturní historii.

Muzeum Novojičínska se rozhodlo vzhledem k těmto skutečnostem využít dlouhodobých výzkumných i prezentačních zkušeností a přistoupilo v roce 2020 k transformaci příborské pobočky z Muzea a pamětní síně S. Freuda v Centrum tradičních technologií   – uváděné pod zkratkou CETRAT Příbor.

CETRAT návštěvníkům nabízí stálou expozici „Zaniklý svět rukodělné výroby“, která je věnovaná tradičním technologiím zpracování přírodních materiálů. Ve čtyřech sálech mohou příchozí shlédnout celou řadu svébytných technik, které byly využívány v tradičním lidovém prostředí.

Expozice je o vztahu člověka k přírodním surovinám, o touze přetvářet věci ke svým potřebám a poskytuje mnohá zamyšlení o vyčerpatelnosti a obnovitelnosti přírodních zdrojů. CETRAT tak tvoří ideální místo pro chvilku odpočinku od moderních technologií a také vytváří prostor pro poučení a inspiraci ve zkušenostech našich předků.

Centrum tradičních technologií je specializované pracoviště Muzea Novojičínska, které se věnuje využitím přírodních a odpadových materiálů v minulosti. Ve své činnosti, která zahrnuje výzkum a experimenty v muzeu, včetně prezentace výsledků této práce široké veřejnosti.

V Příboře funguje experimentální pracoviště, na kterém jsou zkoumány a rekonstruovány tradiční, mnohdy již zaniklé výrobní postupy zpracování přírodních materiálů. Tato dílna není přístupná veřejnosti, ale výstupy jsou prezentovány prostřednictvím výstav, tematických programů a publikací. Na základě fungování této dílny bylo realizováno několik projektů určených pro širokou veřejnost i specifické skupiny (školy, handicapovaní, senioři), z nichž některé doznaly značného uznání i v odborných kruzích. Jedná se např. o projekty: Den se starými technologiemi (pravidelný návštěvnický oblíbený každoroční workshop).

CETRAT Příbor se také postupně stává vyhledávaných pracovištěm ohledně konzultací pro další vědecké a muzejní instituce a to i mimo Českou republiku. Příborská pobočka se mimo jiné snaží těmito aktivitami naplnit uplatnění Koncepce péče o lidovou kulturu, což úzce koresponduje s posláním Muzea Novojičínska coby pověřeného pracoviště pro tradiční lidovou kulturu pro Moravskoslezský kraj. A úzká specializace by měla všechny tyto aktivity rozvíjet. Specializace byla potřebná zejména proto, že tradiční a archaické zaniklé technologie jsou časově velmi náročné. Náročný je proto i jejich výzkum a zejména prováděné experimenty. Právě v experimentech je velký potenciál – jak předat poznatky veřejnosti a dospět k pochopení mnoha kulturních souvislostí.

Poznejte historické zpracování některých textilních materiálů

Pro současnou společnost je velmi důležité odívání, které tvoří nezbytnou součást našich životů. Výroba textilu představovala naprosto zásadní činnost i v minulosti. V části expozice je představena cesta za zdánlivě obyčejnou nitkou, a to od doby kamenné až po počátek 20. století. Historické zpracování textilních vláken ze lnu, kopřivy a vlny prezentujeme od pohádek přes pravěk, středověk, lidovou kulturu až k textilní krizi za první světové války.

Dlouhodobě se věnujeme výzkumu a experimentům s kopřivovým vláknem, ze kterého se v minulosti zhotovoval textil. Vlákna kopřivy dvoudomé působí na omak velmi příjemně a měkce. Jejich důležitou vlastností je poměrně vysoká pevnost v tahu, nízká hmotnost a jemnost. Díky tomu, že jsou dutá, umožňují hromadění vzduchu, čímž dochází k vytvoření přirozené izolace. Na rozdíl od produktů z jiných lýkových vláken není kopřivový textil na dotyk chladivý, ale lehce hřejivý. Nejjemnějšími výrobky z kopřivového vlákna byly v minulosti paličkované krajky, které se na území dnešní České republiky zhotovovaly od 17. do poloviny 19. století. Za první světové války byla zavedena průmyslová výroba kopřivového textilu jako nouzového materiálu. Přes velké úspěchy této produkce v ní pro velkou nákladnost nebylo po skončení války pokračováno.

Také vlna má v naší expozici své nezastupitelné místo. Z vlněných výrobků bylo velmi zásadní sukno, tedy zplstěná vlněná tkanina. Soukenictví bylo až do 19. století spojeno právě s Příborem, kdy kvalitní příborské sukno bylo určeno i na export. V horském prostředí Západních Karpat byly výrobky z ovčí vlny zhotovovány zejména pro svou hřejivost. Vlněný textil v tomto případě hrál důležitou úlohu v ochraně lidského těla a zdraví. Pěkným příkladem je archaická technika pletení na formě využívající vlastnosti ovčí vlny. Jednalo se o vytváření velice pevné vazby z nití, která umožňovala chránit některé části těla. Osnovu většinou tvořila pevná konopná, lněná nebo i vlněná příze, která se proplétala tlustou nití z ovčí vlny. Aby byl výrobek co nejvíce účelný a chránil i před chladem a nepříznivým počasím, používali horalé odolnou hrubou vlnu ovcí, které se chovaly na horských salaších (plemeno valaška). Tato vlna byla stáčena do tlustých pevných nití a před předením se rozvolňovala většinou pouze v prstech. Používala se nepraná, aby zůstaly zachovány vlastnosti zaručující její odolnost. Tímto způsobem se vyráběly především ochranné rukavice, návleky na zápěstí a čepice.

Základní textilní rostlinou je len, který byl v evropském prostředí v minulosti dominantní přadnou rostlinou. Postup jeho zpracování se po dlouhou dobu nijak neměnil a obsahoval mnoho různých úkonů, které se předávaly generačně z rodičů na potomky. Cesta ke konečné nitce byla zdlouhavá a spočívala především ve zvládnuté rutině a nekonečném opakování nezbytných úkonů. Také používaných nástrojů bylo jen několik základních a jejich podoba se od středověku do 19. století prakticky nezměnila.

Který exponát je v Centru tradičních technologií v Příboře nejzájímavější a nejstarší?

Prostředí lidové kultury dokázalo velmi dobře využívat zbytkový či odpadový materiál a pracovat účelně s principy recyklace. Dokladem tohoto přístupu je svébytná obuv zhotovována v minulosti technikou vázání ze soukenných či plstěných pásků. Soukenné pásky se získávaly rozstříháním starých již nenošených kabátů a plstěné pásky z odpadových okrajků vznikajících při výrobě plstěných klobouků. Výroba z okrajků střech klobouků byla rozšířena zejména v okolí velkých kloboučnických provozoven. Zhotovováním se zabývali lidé především z chudších vrstev, a to za použití pouze několika málo jednoduchých výrobních nástrojů.

Expozice přibližuje výrobu filcových papučí (makovníky, brňáky, okravčáky, bandury, vazáky) v Příboře ve 30. letech 20. století. Je zde zobrazena konkrétní situace výrobkyně z chudých sociálních poměrů, která žila v jedné místnosti sloužící za obytný prostor i dílnu. K této místnosti patřila malá komora, ve které byl sklad potřebného materiálu.

Výchozí filcový materiál dostávala jako odpad z místní kloboučnické továrny. Každý pár hotové obuvi k sobě svazovala provázkem, aby si výrobky mohla přehodit přes rameno. Takto ověšena chodila prodávat na nedaleký trh. Důležitým odbytištěm pro ni byl také obchod se smíšeným zbožím, který vlastnil její příbuzný.

V expozici je tento obchod reprezentován zbožím z historického příborského obchodu Sasín. Toto zboží bylo v období druhé světové války a také po roce 1948 zazděno a do dnešní doby se dochovalo jako kompletní a velmi ojedinělý soubor.

Nejstarší vystavená textilie je oltářní pokrývka ze 17. století, která je zhotovena z ručně tkaného lněného plátna a zdobená florální výšivkou. Oltářní pokrývka pochází z kostela sv. Valentina v Příboře.

Muzeum Centrum tradičních technologií v Příbře je otevřeno široké veřejnosti

Do CETRATu chodí  ženy i muži stejně, ale nevedeme si v tomto směru statistiku ani o věku našich návštěvníků. Spíše to vychází z našeho zaměření na rukodělné techniky spjaté s výrobou textilu, kterou se zabývají spíše ženy, ale vyhledávají nás také muži se zájmem o bushcraft a archaické techniky.

Centrum tradičních technologií je otevřeno široké veřejnosti. Takže k nám přicházejí individuální návštěvníci, rodiny s dětmi, ale také organizované skupiny dětí, seniorů, skupiny se speciálními potřebami (SONS), kluby turistů. V letošním roce k nám zavítali cizinci z Polska, Rakouska, Německa, Ukrajiny, Sýrie, Francie, Gruzie, Skotska a Slovenska.

Návštěvníci mohou přijít do CETRATu na prohlídku individuálně nebo i v rámci organizované skupiny v běžnou otevírací dobu muzea (úterý, středa, čtvrtek a sobota).
Abychom se mohli plně věnovat zájemcům o tradiční rukodělné technologie, začaly v Centru tradičních technologií fungovat „Studijní pátky“. Jedná se o individuální konzultace přímo v naší dílně či experimentáriu. Tyto páteční konzultace jsou pouze na objednávku.

Navštívit Centrum tradičních technologií v příboře během léta, ale i na podzim je skvělý nápad

V sobotu 1. července se uskutečnil první ročník Mezinárodního setkání přadlen a přadláků v CETRAT Příbor I. Setkání se zúčastní 80 přadlen a přadláků z různých koutů České i Slovenské republiky a také z Polska, kdy budou příst na kolovratech, vřetánkách a dalších nástrojích používaných v minulosti na ruční zhotovování nití.
Akci pořádá Muzeum Novojičínska ve své pobočce v Centru tradičních technologií v Příboře a Město Příbor.
Setkání se uskuteční v krásné piaristické zahradě náležící k budově bývalého kláštera, ve které CETRAT sídlí.

Do konce září si ještě návštěvníci mohou prohlédnout výstavu „Pravěké kopřivové šaty“. Ta prezentuje nejen samotné šaty zhotovené výhradně z vlákna kopřivy dvoudomé, ale také další doplňky a součástky. Všechny artefakty byly zhotoveny experimentální způsobem pouze primitivními rukodělnými technikami bez použití moderních technologií a kovových nástrojů.

Kopřivové šaty nejsou zařazeny do konkrétního období doby kamenné, a proto nesou pouze všeobecné označení „pravěké“ šaty. Jedná se vlastně o intenzivní pokusy vycházející z poznatků a dokladů z mladšího paleolitu, neolitu i doby bronzové. Hlavním materiálem je vlákno kopřivy dvoudomé, ale figurují zde i další materiály, jako je lipové lýko a lesní tráva. Výstava vychází z desetiletých intenzivních výzkumů a experimentů s kopřivovým vláknem. Výstavu zakončíme slavnostní derniérou 30. 9. 2023 s doprovodným programem, na kterou zveme širokou veřejnost.

Další akcí je tvůrčí setkání věnované současným výrobcům, kteří navazují na lidové textilní techniky „Za tradiční rukodělnou výrobou II“, která se uskuteční v sobotu 18. listopadu 2023.

 

Zdroj informací: Centrum tradičních technologií v Příboře/Mgr. Monika Chromečková

Zdroj všech fotografií: archiv Centra tradičních technologií v Příboře

Více informací o dění v Centru tradičních technologií v Příboře najdete zde na jeho webu.

Další pozvánky a tipy na módní události, stejně jako předchozí díly i následující díly našeho seriálu článků věnovaného českým muzeím zaměřených na módní průmysl  naleznete následující čtvrtky až do konce letních prázdnin 2023 v naší kategorii Módní události.