Moje zážitky z cestování vlakem v zahraničí

Miluji cestování, ale přiznám se, jsou věci, které pro mě do nedávna byly docela výzva a lehce jsem se jich obávala, možná zbytečně, ale jistě to také znáte, že máte nějaké svoje menší strachy a obavy. Jedna z těch obav byla cesta vlakem v zahraniční, ano, čtete správně cesta vlakem v zahraničí, ne do zahraničí – to jsem úspěšně absolvovala již několikrát a ráda to při nějaké příležitosti opět zopakuji.

Zážitek z cestování vlakem do Benátek

Možná to máte podobně, ne vždy vám při cestování, obecně bez ohledu na zemi a destinaci, vyjde vše podle představ a přijde čas na plán B nebo jej vůbec vymyslet. Stejně tak jsem to měla v loňském roce při své dovolené v Itálii.

Získala jsem neplánovaný zážitek, musela jsem přímo do Benátek jet vlakem, protože v místě nejblíže Benátkám možná přímo v nich, to si už nejsem jistá, nebylo možné zaparkovat, parkoviště bylo uzavřené, museli jsme se tedy vrátit do Mestre, tam někde zaparkovat a vyrazit na vlakové nádraží a dojed do Benátek do vlakové stanice Santa Lucia vlakem a pak pokračovat buď pěšky, nebo lodí na Náměstí sv. Marka, kam jsme se chtěli podívat a zpět na nádraží dojít pěšky, stihnout vlak a vrátit se k autu a pokračovat autem zpět do ubytování.

Měli jsme štěstí, jak se říká, víc očí víc vidí a značně nám pomohly Google Mapy, našli jsme parkoviště téměř před nádražím a bylo tam snad jen jedno volné místo, to jsem uviděla já, protože jsem mohla koukat i po okolí, když jsem neřídila, zaparkovali jsme a vyrazili jsme na nádraží.

První výzva byla před námi, koupit si jízdenku, najít správnou kolej, vystoupit na správné zastávce a užít si Benátky. Pokud nemáte zkušenosti s cestováním vlakem, nebo jezdíte málo či v zahraničí jste necestovali zatím ještě vlakem nikdy (nikdy nevíte, kdy budete muset či budete chtít, je dobré o určitých věcech mít základní povědomí), tak mám pro vás zásadní informaci, nejdříve je důležité vědět, s jakou přepravní společností budete cestovat.

I v Itálii mají více vlakových dopravců, tak jako máme i my v Česku. A co dělat, když si nevíte s něčím při cestování rady? Určitě se zeptat někoho z lidí v daném okolí a prostředí. Osobně mám zkušenost, že když se člověk slušně zeptá a požádá o pomoc, obvykle mu lidé rádi poradí a pomohou. Bez ohledu na to, zda jsou místní či turisti. U společnosti, s níž jsme jeli my – musela bych dohledat, nám poradili, kam jít k jaké přepážce, nebyly tam informace anglicky – ano, čtete správně. Angličtina ne vždy stačí a to i na místech, kde byste ji brali jako samozřejmost.

Zakoupili jsme si tedy jízdenky a vyrazili hledat správné nástupiště a kolej, značení bylo jiné než u nás, nastoupili jsme do správného vlaku a dojeli jsme do stanice Santa Lucia v Benátkách. Tam jsme museli šílenou dobu čekat na jízdenku na loď – něco jako autobus veřejné dopravy s tím, že pak jsme zase dlouho čekali na samotné nalodění. Dnes můžu říct, je lepší, když jede více lidí a složí se na lodní taxi…tak příště. Do Benátek se chci určitě ještě někdy podívat.

A jak vypadal samotný vlak – byl čistý a velmi prostorný, ale i moderní, to se mi velmi líbilo. Co bylo zvláštní, jinými dveřmi se nastupovalo a jinými vystupovalo. Nebála bych se být ubytovaná ani v Mestre, ale spíš bych volila variantu přiletět letadlem a přesunout se do Benátek a být ubytovaná přímo tam a potom zpět na letiště, možná bych se ubytovala před odletem na jednu noc v Mestre a poznala i toto město.

Vlakem z Barcelony do Lloret de Mar

Letos na přelomu června a července jsem s kamarádkou měla možnost navštívit Barcelonu a následně jsme se rozhodly, že se přesuneme na pár dnů do přímořského letoviska Lloret de Mar, které mě velmi zaujalo a věřím, že se tam někdy vydám s nadšením znovu.

Do Lloret de Mar je možné se dopravit v kratším časovém okamžiku autobusem, ale to neprošlo, tento nápad a způsob cestování, přes mě, protože mám z delších cest autobusem obavy, ne že by mi snad bylo špatně, ale nevěřím jejich technickému stavu, že je dobrý.

A tak jsme se s kamarádkou vydali v Barceloně na místo, které Google Mapy označovaly jako vlakové nádraží, člověk by čekal, že už z ulice uvidí nějakou nápovědu, kde zhruba v tom velkém městském prostoru ono nádraží je. Bylo v podzemí….a značené velmi nenápadně skoro jako metro. Naštěstí jsme se zeptali a lidé nám poradili. Jízdenky si člověk kupuje u automatu ve stanici s tím, že je tam nějaká obsluha a pomůže, když si nejste jistí, což je super.

Jízdenka se vloží do automatu – vypadá stejně jako v metru a jízdenka označená vyjede a otevře se vstup, následně jsme musely sejít do podzemí a tam to vypadalo skoro jako v metru, vlak úplně přesně nepřijel, ale nevadí, byl hodně klimatizovaný, prostorný a pohodlný. Na vlak ale potřebujete jiné jízdenky než na MHD v Barceloně, pozor na to. Zde se to řídí pásmy.

Co jsem ale ovšem neviděla jak ve vlaku, neprošla jsem jej celý, tak i v metru, tak veřejné wc v Barceloně. A v metru je velký problém – málokde jsou jezdící schody, a pokud nevěříte výtahům jako já, tak si zabalte lehčí zavazadlo nebo si vezměte s sebou ochotného pomocníka, který vám se zavazadly do schodů pomůže. Je samozřejmě možné požádat i cizí osoby, ale není to varianta pro každého, zvláště pak ne pro stydlivé osoby.

Vlakem jsme jely do Blane, vyšly před nádraží a tam rovnou před budovou jsme pohodlně našly autobus přímo do Lloret de Mar. Byla do délka a doba cesty, kterou jsem byla ochotná překousnout. Vysadil nás na autobusovém nádraží a odtamtud asi 2 km bychom měly jít pěšky, což vzhledem k přítomnosti našich zavazadel nebylo reálné, vzaly jsme si taxi a ten nás bezpečně a pohodlně dovezl před náš krásný a úžasný hotel (že byl báječný ten hotel jsme zjistily během našeho pobytu).

Jezdíte rádi vlakem? Kam jste naposledy jeli vy? A zkoušeli jste to i v zahraničí?

Pokračujte ve čtení lifestylových článků ZDE.

Líbil se vám tento článek? Za jeho sdílení a označení nás na sociálních sítích budeme rádi a předem za to děkujeme.

Zdroj všech fotografií v tomto článku: archiv Sandry Friebové