Moc jsem se těšila na chvíli, kdy budu psát tento článek s názvem Mezinárodní den domácích mazlíčků. Tento den je 25. 10. Jak víte, kdo mě znáte osobně nebo čtete moje písemné výstupy, poměrně často to zmiňuji nejen zde na blogu, mým a nejen mým mazlíčkem byla úžasná fenka plemene Americký pitbulteriér Kendy, která bohužel loni zemřela.
Tato chlupatá úžasňačka neměla štěstí, i když jsme všichni z jejího blízkého okolí bojovali jako lvi a snažili se i o nemožné, bohužel prohrála svůj boj s rakovinou mezi tenkým a tlustým střevem. Dodnes její odchod považuji opět nejen já, za obrovskou a stále bolestnou ztrátu. Kdo měl někdy zvířecího kamaráda, kterého měl moc rád, tak mi rozumí.
V každé trošku normální rodině, zvláště v Česku, protože jsme národ lidí milující zvířata, možná nejvíce psy, je zvířecí kamarád, víc než jen nějaké zvíře, je to člen rodiny a podle toho se k němu přistupuje.
Nejsem úplně fanynka všech zvířat, ale řeknu vám jedno, nikdy bych zvířeti neublížila. A nikdy bych se nesmála, že se někdo kamarádí např. s papouškem jen proto, že já se více kamarádím se psy. Každé přátelství mezi člověkem a zvířetem je obohacující pro obě strany.
Domácí mazlíček – Brix – Anglický špringršpaněl
Když jsem byla malá, měli jsme psa, který byl tzv. značkový, jak já s humorem říkám, byl to pes z chovné stanice našich známých a jmenoval se Brix. Byl to fajn pes a řekla jsem si, že na něj zavzpomínám, když je příležitost věnovat článek Mezinárodnímu dnu domácích mazlíčků.
Doufám, že se tento fajn pes má v psím nebi úžasně a dávají mu tam samé dobroty, které měl rád. Byl to pes, který když byl mladý, měl moc rád procházky do lesa, což není překvapující, protože plemeno psa Anglický špringršpaněl je lovecké. Brix byl pes, který měl velmi rád jídlo. Na co ale chudák občas trpěl, byly problémy s ušima. Ono všeobecně psi, kteří mají tzv. uši dolů, mívají s nimi častěji zdravotní problémy, než psi, kteří mají uši tzv. nahoru.
Kendy uměla dát najevo svůj názor a zajistit si pohodlí
Když už znovu zmiňuji Kendy, pro ty z vás, kdo mě neznáte a jste zde na informačním webu o módě Fashion Industry CZ poprvé, Kendy byl vlastně původně pes mého už dnes několik let bývalého přítele. Začátky nás třech byly pro mě veselé, či jak to nazvat, protože jsem se vždy bála psů a to celkem hodně, bez ohledu na jejich velikost, až jsem se jednou seznámila s Kendy a postupně mi ukázala, že psi mohou být kamarádi, já jsem to tedy postupně začala chápat.
Dnes, když se ohlédnu zpět, musím se až smát, jak jsem, asi dá se říct, byla neznalá a obávala se tvorů, u kterých až na výjimky téměř nic nehrozí. Možná bych s nadsázkou řekla, že někdy psi mají více inteligence než lidé, zvláště v emočně vypjatých situacích a chvílích smutku. Vždyť si vybavte situaci, jste smutní a mnohdy vaši blízcí to vidí, obejmou vás úplně vždy, sami od sebe?
Mnohdy ne, že? A psi? Ti to vidí a cítí a hned jdou k vám, alespoň vám např. olíznou ruku či se snaží získat vaši pozornost a dát vám najevo, že jsou tu pro vás a mají vás rádi. Mnohdy vidíme i případy, kdy nějaké zvíře, ať nemluvím jen o psech, tzv. adoptuje jiné zvíře..Jak bych řekla já, vezme jej do party a někteří lidé, větší část je fajn, se zachová nehezky vůči jiným lidem.
Ať nejsem jen za sluníčkáře, když o sobě říkám, že jsem i realistka….Kdo z nás má to štěstí, že má psího či jiného zvířecího kamaráda, nebo měl, tak ví, že zvířata umí být tvrdohlavá a svá.
Kendy byla psí královna a dáma s vlastním názorem, který uměla dát jasně najevo. Když někam cestovala, v autě sedávala zásadně pouze a jen vpravo vzadu. Moji a péči bývalého přítele po našem rozchodu o Kendy lze nazvat střídavou. Když jsem Kendy u něj vyzvedla a vezla ji k sobě domů, vezla jsem i její věci, mezi kterými byl také její pelech, na který je zvyklá, ten byl stočený a v pytli.
Vzhledem k tomu, že Kendy byla přerostlý pitbul (podobala se labradorovi), její pelech nebyl nejmenší. Jednou jsem si jej dovolila dát k ní na zadní sedačku (podotýkám, nikdy jsem neměla malé auto), nedokážete si představit ten opovržení hodný pohled z její strany vůči mojí osobě.
Pochopila jsem, že pelech musím dát do kufru, který už byl plný, tak nakonec na místo spolujezdce. Kendy by pelech neutiskoval ani, kdybych jej položila na sedačku vedle ní, stejně málokdy ležela, spíš sedívala a koukávala se z okna. No každopádně jsem měla jasno.
Když se řidič auta nedíval, zvláště v rodinném autě, které jsem měla, byla schopná skočit na přední sedadlo spolujezdce a tvářila se patřičně hrdě a nafoukaně.
Kendy byla úžasná, svá, arogantní, nafoukaná a panovačná a uměla jasně dát najevo svůj názor, nepotřebovala k tomu lidskou řeč. Byla jedním slovem božská. Měla moc ráda lidi a považovala je za hračky, které jí splní její přání. Ovšem nutno dodat, že uměla reagovat i na povely, když je člověk dobře pojal. Neměla klasické povely ráda, dalo by se říct, že je neuznávala, bylo potřeba se s ní domluvit. Bez vodítka šla krásně u nohy, na vodítku táhla jak o život, měla ráda svoji svobodu, nikoho neohrožovala, na nikoho nevrčela a téměř neštěkala.
Kendy milovala pozornost od lidí a tu bude mít vždy, kdo ji měl rád, nikdy na ni nezapomene. Pravdou je, že občas tu pozornost nechtěla, tak se sbalila a odešla do svého pelechu, který měla ve stanu (dětský stan), tam se uložila do ležící polohy s mohutným zafuněním a spokojeně relaxovala případně spala.
Někdy se zde s vámi podělím o její herecké nadání, ano byla pes, psí kamarád, ale byla skvělá. Jsem šťastná, že jsem ji poznala a mohla s ní alespoň pár let žít. Doufám, že i ona se má v psím nebi skvěle a patřičně tam oni pečují.
Jaké máte nebo jste měli zvířecí kamarády vy?
Zdroj všech fotografií: archiv Sandry Friebové
