V hlavní roli příběhu hranolky
Napsat článek na toto téma mě přiměl můj neplánovaně velmi skromný oběd při mé nedávné dovolené s kamarádkou, kdy jsme i pár dní strávily ve španělské Barceloně a tam na místním sídlišti jsme si objednaly oběd.
Dalším důvodem pro tento článek je Mezinárodní den hranolek, který připadá na 13. července letošního roku, což je tento čtvrtek.
TENTO ČLÁNEK uvádí, že přesný původ hranolek nejsou schopni určit ani historikové, protože se o to, kdo ukázal hranolky první staletí pře Francie a Belgie.
Hranolky koupené vs. domácí
Kterým hranolkám z brambor dáváte přednost vy? Těm, které si doma sami vlastnoručně uděláte, ty které si předsmažené koupíte nebo si je koupíte někde v okénku cestou z místa a do místa b či v restauraci nebo rychlém občerstvení, anebo si je společně s dalším jídlem necháte donáškovou službou dopravit rovnou k sobě domů či do své práce?
Ať je to jakkoliv, jistě se všichni shodneme, že hranolky opravdu zdravé nejsou, jsou klasickou součástí fast foodu, ale jsou chutné a čas od času si je každý z nás rád dá k jídlu nebo jej situace donutí. To se potom hranolky zdají skvělou alternativou oproti tomu být hlady.
Oběd neoběd
Jsem skromná, ale tohle byl průser. Jiné slovo, které by obsáhleji popsalo situaci, kterou jsem zažila, snad použít nejde a mě ani nenapadá. Mám velmi ráda cestování. Ať už pro něj mám jakýkoliv důvod, vždy si na něm něco dalšího pozitivního najdu a také něco zajímavého obvykle zažiji, obvykle i neplánovaně. Jsem docela strategický člověk, ale je to jako s tou hláškou „Když chceš boha rozesmát, sděl mu svoje plány!“.
Takto se mi stal zážitek ve španělské Barceloně. Přemýšlím, zda za hlavní roli označit hlad, zoufalství nebo pečené brambory, což ani nebyly hranolky, možná vše dohromady by bylo nejpřesnější.
Letos jsem měla úžasnou dovolenou, zasloužila by si minimálně jeden článek zde v kategorii Blog na informačním webu o módě, ekonomice a lifestyle Fashion Industry CZ, určitě i více, uvidíme, kolik se nakonec rozhodnu jí prostoru věnovat a kdy, musím se nad tím ještě pečlivě zamyslet.
Ta dovolená byla trošku jiná než ty předchozí, jasně, lze to říct o každé dovolené, ale tentokrát jsem se více přesunovala, nejdříve jsem trávila čas v Barceloně, potom u moře v Lloret de Mar a následně jsem se vracela do Barcelony.
Právě po posledním přesunu do Barcelony vznikl zážitek s hranolkami či spíše pečenými bramborami na kostičky.
Můj snad nejmenší a nejdražší oběd, který jsem kdy jedla
Hotel na jednu noc před odletem jsem v Barceloně vybírala podle krátké vzdálenosti od letiště El Prat, z něhož jsme s kamarádkou odlétaly zpět do Česka. Chtěla jsem totiž eliminovat rizika spojená s dlouhou cestou MHD, jako jsou například kolony vzniklé z různých důvodů apod. s tím, že si další den objednáme UBER a ten nás zaveze před dveře letištního terminálu. Ještě jsem si říkala, jak je vše super bez divností, které se mi obvykle v minulosti děly…a ano ejhle, něco jako vyšší síla mi ukázala svoji sílu a že po zážitcích divného charakteru toužím.
Hotel na poslední noc v Barceloně měl mít zdarma pro své hosty spa, když jsme tam po dlouhé a celkem úmorné cestě dorazily, zjistily jsme, že spa nefunguje, restaurace byla zavřená, personál nám lhal o čase otevření, večer otevírala. A tak jsme se hladové, snídaly jsme ráno, poté jsme šly s kufrem zhruba kilometr a půl na autobus a následně jely vlakem do Barcelony, odkud jsme do hotelu jely autobusem a pak šly od jeho zastávky do hotelu dlouhou cestu pěšky (s 22 kilovým kufrem je každá cesta dlouhá) vydaly hledat v okolí hotelu otevřenou restauraci – téměř nemožné, vzhledem k denní hodině.
Otevřeno v dobu, kdy jsme měly s kamarádkou hlad, měla pouze tato zvláštní restaurace
Ve Španělsku mají siesty během dne a snad každý podnik v jinou dobu, jen mnoho restaurací v místě, kde jsme byly, se shodly. Fungoval jen McDonald, zmrzlina, pekárna apod. A já jsem se chtěla normálně najíst v restauraci a zachovat si alespoň nějaký režim v podobě jednoho teplého jídla denně a uspokojit i svoji duši, která si lebedila blahem předchozí dny v hotelu v letovisku Lloret de Mar.
Podnik, ve kterém jsme skončily a daly si zde „oběd“ , měl „zajímavý koncept“, restaurace a v ní i automaty
Snad vše, co mohlo, bylo zavřené, dokonce i to, o čem psal Google, že je otevřené, plné zoufalství jsme s kamarádkou zapadly do podivného podniku – už na první pohled. Nacházel se v podstatě na místním sídlišti, neměli zde ani anglickou verzi lístku, personál neuměl anglicky téměř vůbec a Google Translate, který jsme využily, překládal nesmysly – paráda. Objednala jsem si patatas bravas – pečené brambory a kamarádka krokety.
Kamarádka nedostala ovšem krokety, které by chtěla z brambor, ale jakoby nějakého masa. Protože měla hlad, snědla to.
Moje porce byla mini a dostala jsem k ní kečup – ano chutnal po rajčatech, ale byl to snad můj nejdivnější oběd celkově a nejmenší co se týká porce a asi i nejdražší při souhrnu všech faktorů. Obecně mě španělská kuchyně nezaujala.
Hlad a šok způsobily moji podivnou reakci na tyto pečené brambory, kdy jsem doufala, že dostanu hranolky či něco mezi pečenými bramborami a hranolky s vynikajícím kořením a dipem
Nevím, kde jsme se to ocitly, někde na okraji města, ale i mnoho ostatních (v té chvíli zavřených) restaurací neumělo příliš hezky servírovat jídla….lépe si člověk sám doma na dvorku naservíruje večeři, i když se příliš nesnaží. Soudě dle fotografií na Google.
Kdy jste si naposledy dali k jídlu hranolky vy?
Zdroj úvodní fotografie: pixabay.com
Zdroj ostatních fotografií: archiv Sandry Friebové
Pokračujte ve čtení lifestylových článků ZDE.
