Kdo je Petr Lukeš:
Petr Lukeš je zakladatel a prezident Asociace vizážistů a stylistů ČR. Vizážista, stylista, fotograf, s více než pětadvacetiletou praxí v oboru, se zkušenostmi s prací pro Yves Saint Laurent a Dior.
Spolupracuje s řadou médií, mezi kterými jsou televizní stanice ČT1, ČT2, ČT24, Nova, Prima, Markýza, ale i s časopisy jako Vogue, Style, Hair and Beauty, Dáma, Marianne, Makeup Magazin a dalšími časopisy a novinami.
Petr Lukeš má zkušenosti s tvorbou trendů a kolekcí, ale také mnohaletou praxí ve výuce makeupu, stylingu, řeči těla a tváře, dále pak s vlastní vizážistickou, stylistickou a fotografickou praxí.
Jak jste se dostal k módě a práci v tomto odvětví?
V závislosti na rodinné historii. V módě pracoval téměř každý z naší rodiny, babička i dědeček byli krejčí. Mě kreativní profese lákala možností tvořit a realizovat své vize. Já jsem se krátce po revoluci začal věnovat vizážistice a časem jsem se postupně propracoval až ke stylistice, protože když líčíte klienta, obvykle se s ním zapovídáte o líčení, postoupíte k módě a najednou mu vlastně radíte, jaké textilní materiály jsou pro něj ideální.
I pro fotografy bylo obrovskou devízou, že jsem byl schopen modelku nejen nalíčit, ale i obléci. V roce 1995 jsem získal svůj tehdy živnostenský list a začal jsem pořádat kurzy vizážistiky a následně v roce 1997 jsem založil Asociaci vizážistů a stylistů.
Co vás vedlo k založení Asociace vizážistů a stylistů?
Víte, tehdy obor vizážistiky byl u nás v podstatě v plenkách, hodně se v té době kopírovalo ze západních zemí, ale tak nějak chaoticky, bez jasného směru. Chtěl jsem, aby lidé, kteří se pohybují v oblasti vizážistiky, mohli spolu komunikovat, dát tomuto odvětví v Česku jednotný směr, smysluplný koncept a přístup ke vzdělávání v této oblasti a i dnes tento svůj záměr stále dále rozvíjím. Měl jsem zájem dorovnat se na úroveň v západních zemích. Asociace je pro lidi, kteří se chtějí podílet na rozvoji mojí myšlenky a posouvat jí dál.
Kolik má asociace členů? Převládají vizážisté?
Máme z pohledu dlouhodobého trendu okolo 60členů. Co se týká skladby, tak je to zhruba 60 procent vizážistů a 40 procent stylistů.
Jak pohlížíte na český módní průmysl v současné době?
Současný módní průmysl to má těžké, Česko není módní metropole, dělat tady módu je velmi náročná záležitost, ale máme zde spoustu lidí schopných se uplatnit i v zahraničí. V Česku je bohužel i spousta lidí, kteří se v této zemi snaží do módy hovořit, ale nemají co říct.
Troufám si říct, že jsme hendikepovaní tím, že jsme malým trhem. Na tomto malém písečku není snadné módu dělat, módní návrháři musí mít dobrou strategii, aby byli schopni se zde udržet a uživit, je výhodou, když mají přesah za hranice naší země.
Jak pohlížíte na vývoj stylu u lidí v Česku od začátku vašeho působení v módním průmyslu dodnes?
Od 90let jsme urazili obrovský kus cesty, posun u lidí vidím, opravdu tam je, ale není tak velký, jak bych si přál, máme stále co dohánět oproti zemím na západě. Největší posun vnímám u mužů.
Proč myslíte, že to tak je? Myslíte, že chybí kladný příklad v rodinách, či nějaká výrazná veřejná persona?
Oba dva faktory jistě roli hrají. Když děti vidí příklad v rodině, obvykle jej následují, je časté, že když holčičky vidí, jak o sebe dbá maminka, chtějí být jako ona, stejné je to u tatínků a jejich synů. Samozřejmě se také někdy stává, že děti chtějí rebelovat, ale když je v rodině vystopovatelný styl, děti v budoucnosti k dobrému stylu budou také s velkou pravděpodobností inklinovat.
Výrazným ovlivňovacím prvkem jsou dnes sociální sítě, kde mnohdy vládnou extrémy. Nutno ovšem zmínit, že v Česku dobře oblékaný muž to má těžké, často na jeho snahu lépe se oblékat okolí reaguje stylem, nějak moc to řešíš, to jsi rozhodně homosexuál, nebo alespoň metrosexuál, což doplní pohrdlivým tónem. Vůbec si nepřipouští, že by o sebe mohl dbát prostě obyčejný chlap.
Další pohled české veřejnosti je na muže, že je standard, že bude mít cargo šortky, mikinu nebo triko s „duchaplným nápisem“. Bohužel si v česku jen pomalu zvykáme, že i muž o sebe může dbát a chtít vypadat dobře. Bezpečnější zóna je pro muže být navždy kluk, nikoliv muž. Co se dam týká, ty bohužel považují za bezpečnou zónu cestu v odívání tzv. šedé myšky. Vidím, ale už početnou skupinu lidí, kteří mají svůj styl.
Myslíte, že se lépe oblékají lidé bohatí, nebo ti s nižšími příjmy?
Za léta praxe jsem zjistil, že styl je o životním přístupu mnohem více než o penězích, pokud má člověk dostatek financí, je pro něj nákup oděvů snadnější. Znám spoustu opravdu hodně bohatých lidí, jejichž styl je naprosto netknutý jakoukoliv invencí. Znám současně také lidi, kteří nemají příjmy na vyhazování za zbytečné investice, přemýšlí nad tím, co si koupí a raději si zakoupí jen jednu věc, než 5 hrůzostrašných šmejdů a ve výsledku si udělají styl velmi dobrý.
Víte i za spoustu peněz si můžete poskládat pouze drahý kýč. Když na to tzv. mám, neznamená, že to dobře dopadne. Jak to umíme, v tom je kouzlo, ne v tom, že na to máme mnoho peněz. Styl by měl být něco, čím se zabýváme, protože nás to baví. Tento postoj ovšem v Česku nepřevládá.
Koho považujete za nejlépe oblékaného člověka v Česku?
Je to otázka vývoje, u některých osob je to dlouhodobě slušné, ale u jiných dlouhodobý průšvih. Jsou tu lidé, kteří svůj styl našli a umí jej rozvíjet, i když i u nich se občas objeví přešlap. Problém je v tom, když na svůj vzhled dlouhodobě nedbáme, ne když někdy uděláme přešlap.
Na odpověď na tuto otázku jsem se velmi těšila. Jak vnímáte módu tepláků?
I tepláky se do outfitu dají zakomponovat dobře, když spojíte vhodnou postavu, situaci a příležitost. Často se toto ale bohužel neděje v souladu a snaha nositele tepláků nevychází. Jsou ale tepláky a tepláky, ty první jsou záležitostí aktuálního stylu, ty druhé jsou vhodné do soukromí maximálně.
Je nutné mít ovšem na paměti, že tepláky jsou vždy jen tepláky, ne slavnostní oděv a jsou nevhodné k vynesení na mnoho příležitostí a toto nezmění ani supermoderní střih a světoznámá značka jejich výrobce.
Čeho se v souvislosti s módou nejvíce bojíte?
Aby se nevrátila lhostejnost k tomu, jak vypadáme. Mrzelo by mě, kdybychom rezignovali na svůj vzhled. Přeji si, aby se snaha vypadat dobře zvyšovala a styl byl částí naší kultury. Když stagnuje náš styl, upadá životní styl.
Co nejhoršího jste měl na sobě?
Člověk má pocit, že něco je šílené a nemožné ob sezónu, ale o dekádu je to již znovu cool, většinou se jedná o okrajové výstřelky, které vzal čas. Mám sako z 90let se širokými rameny a pruhy, schovávám si jej z nostalgie, je na něm znát zub času. Dávno ho samozřejmě nenosím a z dnešního pohledu je hrozné.
Vy a váš šatník?
Přál bych si mít více místností pro moje oděvy a doplňky, ale mám jen jednu a další skříně v dalších místnostech mého obydlí. Ideální by bylo mít ještě alespoň jednu místnost. V jednom rohu své skříně mám pár speciálních kousků oděvů, říkám tomu tzv. do muzea, jsou to kousky, které mi připomínají určitou událost, pocit, který jsem měl, když jsem je nosil, či kombinaci obojího.
Na začátku roku jsou předsevzetí velké téma. Jste jejich fanouškem? Daří se vám je dodržet?
Předsevzetí jsou velmi ošemetná záležitost, je nutné s nimi nakládat opatrně, aby neskončily frustrací. Já když si nějaké dám, tak už jej dodržím. Pro letošní rok jsem si žádné nestanovil, ale mám jedno velké přání, aby už skončila ta bláznivá kovidová doba, byl bych moc rád, kdybychom ten čínský virus měli všichni už za sebou a normálně žili.
Co v tomto roce chystá AVS?
Koronavirus nás přivedl k něčemu pozitivnímu, naučil nás, už v jarní vlně, poměrně dobře fungovat online. V dávnější minulosti jsem měl myšlenku být více aktivní v online prostředí a pandemie koronaviru tento můj nápad, tedy jeho realizaci, uspíšila. Během dvou až týdnů jsem svoji myšlenku dotáhl k příjemnému uživatelskému rozhraní. Do 19. ledna 2021 jsme uspořádali 40 online kurzů. Aktivní fungování online je výzva 21. století.
Určitě nejen letos chceme dále aktivně využívat technologie, být dostupnější a udržet si i nadále vysoký standard našich kurzů. Těší mě, že jsme reflektovali na aktuální dobu a přidali se k nám studenti, kteří mají chuť se dále rozvíjet jak ve vizážistice, tak i stylistice.
Máte nějaký vzkaz pro naše čtenáře?
Snad jen přání, ať se vám i vašim čtenářům v módním byznysu daří a držím nám všem palce, ať je rok 2021 rokem, kdy porazíme koronavirus. Také si přeji, abychom vždy našli motivaci posouvat se dopředu.
Děkuji za rozhovor.
Autor všech fotografií: archiv Petra Lukeše
