Rozhovor s Nikol Látalovou

Dnes vám přinášíme rozhovor se studentkou třetího ročníku oboru Design oděvu Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti, Nikol Látalovou, která získala krásné druhé místo v kategorii Street style v soutěži Young Top Styl Designer. Soutěž se po mnoha letech uskutečnila během odborných B2B veletrhů Styl a Kabo v Brně.

Projevovala jste už od dětství tvůrčí talent, nebo jste si uvědomila až později, čím se chcete v životě pracovně zabývat?

Již od dětství jsem byla velmi kreativní a věděla jsem, že se chci věnovat módnímu návrhářství. Neustále jsem něco tvořila, kreslila, převážně po zdech u prarodičů, ale to se taky počítá…

Inspirací k tomu, že chci být módní návrhářka, mi bylo mnoho módních tvůrců jako například Vivienne Westwood či Hugo Boss.

Který předmět ve škole vás nejvíce baví a který považujete za náročný?

Nejvíce mě baví předměty spojené s návrhářstvím a tvorbou oděvu, protože mi dávají prostor pro kreativitu a umožnují mi realizovat vlastní nápady. Pokud jde o nejnáročnější předmět, těžko říct, každý úkol přináší jiné výzvy.

Můžete nám říct více o svém modelu, který se umístil na krásném 2. místě v soutěži Young Top Styl Designer, v kategorii Street style, během odborných B2B veletrhů Styl a Kabo v Brně? Co vás inspirovalo při jeho tvorbě? Je něčím odlišný od vaší běžné tvorby? Jak dlouho jste na jeho vytvoření pracovala? Jaké materiály a komponenty k jeho zhotovení jste použila? Vše pochází od českých firem? A co tento váš model odráží…vyjádření vašich pocitů z něčeho, apod.? Co pro vás bylo nejnáročnější při tvorbě vašeho soutěžního modelu?

Můj model se zaměřuje na problematiku vapingu a následné recyklace a využití elektronických cigaret.  Model je autorským projektem, kdy je vapo posunuto do šperkařské podoby a tvoří zdobný prvek v oděvu.

V modelu je vapo ztvárněno jako tzv. nábojnice a je stylizováno do punk streetu. Množství vapa na oděvu znázorňuje tíhu, náročnost a návyk, kterými je nositel obtěžkán. Postupně svůj zásobník naplňuje s vědomím své rebelské touhy.

Tento oversize model je punkerský a provokativní a prolíná v sobě styl streetu a styl protiproudové mladé generace. Druhým smyslem modelů je zvýšit povědomí o ekologických a sociálních aspektech a dopadech vapingu. Upozorňuje na nedostatek recyklačních míst pro vapa a absenci prevence vapingu. Přesah výtvarného pojetí modelu je kladení otázky enviromentální problematiky a problematiky nenápadných módních streetových závislostí.

Tento můj model, na kterém jsem pracovala zhruba dva měsíce, se od mnou vytvořených ostatních modelů před ním liší tím, že je navržen jako pánský či unisex. Dříve jsem spíše tvořila dámské modely.

Mým nápadem bylo vytvořit oversized (leteckou) bundu a oversized kalhoty v punkovém street stylu. Jako materiál jsem zvolila černou koženkou, se kterou se pracovalo ale velice špatně, proto jsem většinu oděvu musela vyztužit. Jako podšívku jsem použila viskózu ve vínové barvě. K bundě jsem přidala polyesterový pás určený k uchycení elektronických cigaret spolu se dvěma kruhy pro jejich zajištění (nábojnice). Kalhoty mají podobný design, ale bez vapů, protože jejich přidání by kalhoty učinilo příliš těžkými.

Jakou barvu vy osobně máte nejraději a z jakého důvodu? Ráda se jí jen obklopujete nebo, nebo se do ní i oblékáte a tvoříte této barvy i modely během svého studia?

Osobně mám nejraději tmavší tóny barev, protože v sobě nesou určitou hloubku, eleganci a nadčasovost. Mezi moje nejoblíbenější patří tmavě zelená, tmavě červená, tmavě modrá a černá. Každá z těchto barev ve mně vyvolává jinou atmosféru a inspiraci. V budoucnu je určitě chci využít v mojí módní tvorbě.

Existuje něco, co byste si na sebe už nikdy neoblekla, ale dříve jste to nosila?

Když jsem začala studovat svoji současnou střední školu, oblékala jsem se velmi extravagantně a můj styl se vyvíjel spolu s mou tvorbou. Prošla jsem obdobím hippie módy 70. – 80. let, následně rocku, metalu a punku. Tyto styly mi tehdy vyhovovaly, ale dnes bych si je na sebe už pravděpodobně nevzala, i když nikdy neříkám nikdy. Dnes dávám přednost elegantnímu stylu, ale nejvíce mě fascinuje móda 1920 – 1940, která ztělesňuje nadčasovost, luxus atd. Ráda bych nosila oblečení inspirované touto érou, protože dokonale odpovídá mojí současné estetice.

Co považujete za největší módní peklo, když se kolem sebe rozhlédnete na ulici v Česku?

Za největší módní peklo v Česku považuji nedostatek osobního stylu. Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím spoustu kopií, lidé se oblékají podle jednoho vzorce, bez snahy projevit svoji individualitu. Často převažuje pohodlná, ale nevýrazná móda, která nesděluje nic o člověku, který ji nosí.

Móda není jen o oblečení, ale i o prezentaci sebe sama. To, jak se člověk obléká, jaké detaily si vybírá, jaký má postoj a vyzařování jeho energie, tvoří jeho celkový dojem.

Bohužel v českých ulicích často chybí odvaha experimentovat, hrát si s kombinacemi a vyjadřovat skrze styl svou osobnost. Mnoho lidí volí bezpečné, neosobní outfity, které nijak nevyčnívají.

Nejde o to nosit něco extravagantního, ale spíš o to mít vlastní rukopis. I jednoduchý styl může být výrazný, pokud do něj člověk vloží kousek sebe. Chtěla bych vidět více lidí, kteří se neřídí jen trendy, ale odrážejí ve svém oblékání to, kým opravdu jsou.

Tvoříte si oděvy sama pro sebe a své blízké a přátele ve volném čase?

V budoucnu bych si ráda tvořila oděvy pro sebe a také své blízké, ale momentálně na to nemám prostor ani potřebné vybavení.

Co ráda děláte ve volném čase?

Většinu svého volného času trávím s rodinou. Ráda cestuji a poznávám nové kultury, také hraji na hudební nástroje, cvičím a píši básničky. Kromě toho se naplno věnuji svému studijnímu oboru, jenž mě inspiruje a neustále posouvá dál.

Co nebo kdo vám v poslední době udělalo největší radost?

Největší radost mi udělalo, když jsem poprvé viděla svůj vlastní oděv na módním mole na módní přehlídce. Bylo to úžasné zažít ten pocit, kdy moje práce zaujala a oslovila lidi z oboru. K tomu přišla i nečekaná výhra, jež mě nesmírně potěšila, nejen jako ocenění, ale i jako potvrzení, že má tvorba má smysl.

Nezapomenutelný byl také můj návrat domů, kde mě čekala rodina plná hrdosti a radosti. Jejich podpora pro mě znamená všechno a vím, že bez ní bych toho nedokázala tolik. Ten moment, kdy jsem viděla jejich nadšení a byla s nimi, byl pro mě stejně cenný jako samotné ocenění.

Jaký je váš největší kariérní sen?

Mým největším kariérním snem je dělat to, co mě opravdu baví a naplňuje a tím je tvorba oděvu. Chci se neustále rozvíjet, zdokonalovat svoji práci a posouvat svoji tvorbu dál, hledat nové možnosti, experimentovat s materiály, technikami a najít svůj rukopis.

Děkuji za rozhovor.

Zdroj všech fotografií: archiv Nikol Látalové

Pokračujte ve čtení dalších rozhovorů ZDE.