Rozhovor s Nikol Janíkovou

Dnes vám přinášíme rozhovor se studentkou třetího ročníku oboru Design oděvu Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti, Nikol Janíkovou, která získala krásné třetí místo v kategorii Street style v soutěži Young Top Styl Designer. Soutěž se po mnoha letech uskutečnila během odborných B2B veletrhů Styl a Kabo v Brně letos únoru.

 

Co vás přivedlo k rozhodnutí jít studovat obor Design oděvu?

Nemám úplně vzor, ale spíše se mi líbí myšlenka té volnosti, nosit nebo vytvořit cokoliv, co chci, díky čemuž nemusím být omezená nabídkou oblečení v obchodech. Vždy jsem měla doma na očích věci okolo šití u babičky, tak si myslím, že i to mělo nějaký vliv na moje rozhodnutí stát se módní návrhářkou.

Jako malá holčička jsem vytvářela různé věci např. pro panenky atd., nebo jsem mamince vždy vytáhla ze skříně její šátky a různě jsem si je okolo sebe motala a hrála si na někoho, nebo jako skoro každá holčička jsem měla speciální skicák pro navrhování s různými nálepkami.

Který předmět ve škole vás nejvíce baví a který považujete za náročný? Z jakého důvodu?

Nejvíce mě baví kresba a dále věci okolo mého oboru, tedy dílny a navrhování. Za náročný předmět považuji dějiny výtvarného umění, nebo konstrukce oděvu, které bych popsala, jako takovou matematiku spojenou s geometrií, kde se musí myslet na to, že konstrukce musí na postavu skvěle padnout. V kresbě mě baví hlavně volné skici, člověk může projevit svůj styl a soustředí se jen na model.

Můžete nám říct více o svém modelu, který se umístil na krásném 3. místě v soutěži Young Top Styl Designer, v kategorii Street style, během odborných B2B veletrhů Styl a Kabo v Brně?

Inspirace je převzata z prostředí metra a grafitů. Doposud jsem šila jen na dívčí postavu a na tomto modelu jsem se chtěla zaměřit na myšlenku unisex oblečení, kde dokáže vyniknout jak ženská elegance, tak i ta mužská.

Na projektu jsem pracovala 1 měsíc v průběhu školy. Použila jsem na sakovou vestu bavlnu, na které jsou natlučené nýty. Pruhy na kalhotách jsou z bavlněného saténu, které jsem ručně plisovala. Kalhoty jsou zhotoveny z kepru, počmárané jsou akrylovou fixou, která se používá často na grafity a návleky na ruce jsem ušila z koženky. Úplně si nejsem jistá, jestli vše pochází od českých firem.

Tento model má odrážet tu těžkou a tmavou atmosféru z podzemí metra, k tomu jsou ještě grafity, které se mi vybaví, když se řekne metro nebo street např. ta klasická pografitovaná americká metra. V modelu je přenesený street wear v podobě kombinování elegance i dnešní módou společně s punkem jako vnesení takové drzosti a volnosti, která mi sedí ke sprejerům. Nejnáročnější bylo pro mě vymyslet vše tak, aby oděv dobře padnul a vypadal dobře jak na ženské postavě, tak i na mužské.

Jakou barvu vy osobně máte nejraději a z jakého důvodu?

Poslední dobou se mi hodně líbí různé odstíny červené. Líbí se mi ten kontrast. Když se do ní oblečete, většina lidí si vás ihned všimne. Je to takový terč pro oko, který ještě k tomu krásně podtrhuje rysy osoby. Každodenně ji určitě nenosím, ale ráda si ji na sebe vezmu, když chci outfit rozbít nebo ozvláštnit. Ráda ji zakomponovávám i do svých modelů pro oživení.

Existuje něco, co byste si na sebe nikdy neoblékla?

Nikdy bych si asi na sebe nevzala nějaké oblečení úplně v emo stylu.

Jaký nejodvážnější outfit jste kdy měla na sobě?

Asi průhledné černé stylové šaty.

Tvoříte si oděvy sama pro sebe a své blízké a přátelé ve volném čase?

Hodně času mi zabere čas strávený ve škole, kde tvoříme. Ale když mám čas a nápad, tak ano.

Co ráda děláte ve volném čase?

Ráda trávím čas v přírodě, hraji na elektrickou kytaru, sportuji, nebo jsem se svojí rodinou a přáteli.

Co nebo kdo vám v poslední době udělalo největší radost?

Účast a umístění na třetím místě na mojí první oděvní soutěži, kterou jak jste zmínila v úvodu rozhovoru je Young Top Styl Designer.

Jaký je váš největší pracovní (kariérním) sen?

 Chci dělat práci, která mě bude těšit, vytvářet oděv, nebo šperky, které budou odrážet můj styl a lidem bude komfortní je nosit.

Děkuji za rozhovor.

Zdroj všech fotografií: archiv Nikol Janíkové

Pokračujte ve čtení dalších rozhovorů ZDE.