Dnes přinášíme rozhovor s poměrně čerstvou absolventkou Vyšší odborné školy oděvního návrhářství v Praze (VOŠON), DiS. Klárou Mayou Machát (30), která prošla dlouhou cestu, než se vydala na cestu módním průmyslem, kam ji její srdce táhlo a táhne.
„Když se člověk chce věnovat kreativnímu oboru, musí tím doslova žít“, říká Klára Maya Machát.
Jak ses dostala k módě?
Moje cesta k módě byla velmi dlouhá. Jsem opečovávaný jedináček a rodina pochopitelně chtěla, abych si v profesním životě našla jistotu v podobě nějaké nenápadné administrativní činnosti, ale já jsem se vždy chtěla vyjadřovat kreativně.
Studovala jsem na 8letém všeobecném gymnáziu v Horních Počernicích, krátce jsem setrvala na Fakultě sociální věd Karlovy Univerzity, při studiu oboru Politologie a mezinárodních vztahů, z níž jsem přešla na obor Kulturní antropologie, v rámci stejné univerzity, který jsem po 3 letech, takřka premiantského studia, opustila a vydala jsem se směrem, kterým mě srdce táhlo (čti přímo za nosem a hlavou proti zdi), a to na studium Vyšší odborné školy oděvního návrhářství v Praze. Poslední zmíněnou školu jsem úspěšně završila a získala titul Dis.
Již během studia na střední škole jsem se nebála experimentovat v módě, oblékala jsem se extravagantně, protože mě nikdy nebavila šedá uniformita. O pár let později jsem si koupila levný plastový šicí stroj a zkusila jsem štěstí v podobě přihlášky na Vyšší odbornou školu oděvního návrhářství v Praze.
Doteď netuším jak mě, „šicího mudlu“ s nulovými znalostmi v oboru, přijali, ale byla jsem nesmírně šťastná. Měla jsem pocit, že se mi otevírají dveře do světů, o nichž jsem doposud jen snila.
Důležité je nevzdávat ses a stát si za tím, co chceme. Pokud se chcete profesně věnovat módě, musí vám kolovat v žilách a musíte být schopni za ni dýchat, pokud to tak není, nezvládnete se jí věnovat, zvláště v dlouhodobém horizontu.
Jak nahlížíš na studium na VOŠON?
Jsem šťastná za to, že jsem tuto školu v červnu loňského roku úspěšně dokončila a přiblížila jsem se tak svému snu, úspěšnému fungování v módním průmyslu, o výrazný kus blíže. Když jsem na školu nastupovala, všichni mě varovali, že jde o časově náročné studium, že to bude těžké a nebudu mít čas prakticky na nic jiného a bez finanční podpory rodiny to nezvládnu.
Ukázalo se, že měli pravdu a já jsem vděčná za pomoc nejen od rodiny a mentorů, ale také všech modelek, fotografů, makeup artistů, grafiků a ostatních, bez níž bych nikdy nemohla dosáhnout svého snu.
Informace k této fotografii:
košile jsou ze druhého ročníku, zimni semestr (2018)
fotograf: Filip Hlad
modelka: Maryna Hryno
Finančně částečně studentům přispívá škola, a to zejména na ročníkové projekty, jako jsou módní přehlídky, účasti na výstavách typu Designblok apod. Finanční podpora na individuální úrovni probíhá tak, že pokud škola přispěje na materiál, zhotovený model jí posléze propadá – student si jej může, chce-li odkoupit. Není žádným tajemstvím, že většina studentů pražských oděvnách škol chodí nakupovat do velkoobchodu italských látek Tessuti Praga.
Informace k této fotografii:
košile pochází ze druhého ročníku studia, zimního semestru (2018)
fotograf: Filip Hlad
modelka: Romana Chudá
Důležité je si uvědomit, že kromě materiálů si studenti shání a platí modelky, make-up modelek i fotografy a další věci. Věnovat se práci módního návrháře není legrace, protože nikdy člověk neví, zda se mu jeho investice vrátí.
Do ročníku nás nastupovalo 26 a pouze 11 z nás úspěšně absolvovalo. A ještě méně z nás se zřejmě bude řemeslu věnovat i v budoucnu.
Informace k této fotografii:
kolekce Vertigo 3. ročník roky 2019/2020
foto: Roman Nguyen
MUA: B. Lipenská
models: Nikolaj Starosta (pončo), Maryna Hryno (body), Bui Minh Phuong (šaty), Simona Rotterová (sukně) a Darja Panyč (kalhoty)
Vím, že ses stala finalistkou soutěže European Fashion Accelerator´s, prozradíš nám více?
Ano, a to se svojí autorskou kolekcí s názvem Vertigo. Kreativním způsobem jsem spojila street styl a vysokou krejčovinu. Tuto soutěž založila Karolina Bosáková s podporou Visegrad fund. Byla jsem mezi 8 lidmi, kteří byli vybráni ze států Visegradské čtyřky.
Díky účasti v této soutěži jsem poznala spoustu zajímavých, úžasných a inspirativních lidí, nejen mezi vizážisty, ale i modelkami, za což jsem velmi vděčná. Modely nás finalistů jsou zachyceny na fotografiích i videu, které v době pandemie nahradilo klasickou podobu módní přehlídky. S Karolinou Bosákovou a dalšími odborníky my finalisti máme možnost konzultací, což je skvělé.
Informace k této fotografii: archiv Kláry Mayi Machát
Je něco, co Ti nyní chybí po studiu?
Uvědomuji si, že marketing a celkově propagace je pro fashion designéra velmi důležitá, bohužel ve škole nebyl příliš prostor jí věnovat takovou pozornost, jakou je potřeba. Jsem vděčná za to, že jsme se učili vše od první skici až po závěrečnou prezentaci v podobě módní přehlídky.
Realita nastává až po škole, i když škola byla náročná, zažili jsme těžké chvíle před konci semestru, ale učitelé nás maximálně podporovali. Čelit vnějšímu světu bez dílny, bez zázemí a bez mentora, je drsné.
Informace k této fotografii:
sako s ružovou podšívkou, 2. ročník – rok 2019
fotograf: Michal Boodya Budinský
modelka: Nany Slobodová
MUA: Barbora Lipenská
Ten, kdo se věnuje práci v kreativním oboru, to obvykle dělá naplno, setkala ses s tím, že by to pro někoho z tvého okolí byl problém?
Ano, zažila jsem to i já sama. Stává se, že člověku díky zájmu věnovat se kreativnímu oboru krachuje často osobní život, protože když se člověk chce věnovat kreativnímu oboru, je třeba tím doslova žít a já s prací žiji, je pořád se mnou. Snažím se obklopovat lidmi, kteří smýšlejí podobně a nemají potřebu mě měnit.
Žít s návrhářem není snadné, vím to podle sebe, protože mimo jiné, zvláště když mám kreativní impulz, tak tvořím bez ohledu na čas a denní dobu, navíc jsem noční sova.
Co Tě vždy inspiruje při tvoření?
Mojí obrovskou inspirací je Asie, myslím si, že je minimálně o krok napřed. V módě zcela jistě. Jejími hlavními rysy jsou tradice, inovace a fúze.
Co aktuálně děláš pro splnění svého snu úspěšné módní značky?
S mentoringem EFA jsem v počátcích zakládání vlastní značky, a to jest branding. Brigádně pak vypomáhám v malé firmě, která tvoří streetwearové oblečení, protože stále je se co učit.
Informace k této fotografii:
sako s ružovou podšívkou, 2. ročník, rok 2019
fotograf: Michal Boodya Budinský
modelka: Nany Slobodová
MUA: Barbora Lipenská
Jak vnímáš českou módu?
Všeobecně si myslím, že v Česku lidem chybí odvaha, a to nejen při nošení oděvů, ale už při samotném nákupu. Stále je příliš pohodlné nakupovat fast fashion, za rok takové typy oděvů vyhodit a pořídit si nové. Mrzí mě, že zde není větší zájem o lokální módu. Zdá se však, že mladší generace se více zajímá a fandí udržitelnosti. Chtěla bych změnit konzervativnost a upjatost české módy i národa ve prospěch otevřenosti, podpory a upřímného zájmu. Osobně komunikuji a spolupracuji s lidmi z celého světa. Svět není černobílý, a to je moc dobře.
Čemu by ses chtěla v rámci svojí značky věnovat?
Pod značkou mayam tvořím módu pro ženy a muže, která je částečně unisexová. Mám v úmyslu tvořit capsule kolekce, které budou kombinovatelné mezi sebou a budou rovněž odrazem fúze mezi východem a západem, v podstatě street zen.
Mým snem není tvořit jen v Česku a pro Čechy, chci se zaměřit také na zahraničí. Chtěla bych, aby se lidi nebáli být sami sebou a ze své odlišnosti udělali svoji přednost.
Děkuji za rozhovor.
Autor všech neoznačených fotografií v tomto rozhovoru: archiv Kláry Mayi Machát
