Než se pustím do samotné recenze filmu Ďábel nosí Pradu 2, chci se zastavit u samotného večera premiéry, který se uskutečnil 29. dubna 2026 v Premiere Cinemas Olomouc. Byla jsem ráda, že jsem tuto událost mohla sdílet se svojí maminkou, která byla na pokračování stejně zvědavá jako já a rozhodla se mě na zmínou událost doprovodit a užít si ji.

Večer, který měl styl

Doprovodný program premiéry byl promyšlený a velmi příjemně nastavil atmosféru celého večera. Návštěvníci mohli ochutnat produkty značky Grizly nebo sladkosti z Čokoládovna Troubelice. Nechyběla ani fotostěna, možnost stylových momentek a hravé „ocitnutí se na obálce časopisu“, což dodalo celé akci lehkost a nadhled, který k módě neodmyslitelně patří a všichni to na módním průmyslu milujeme. Součástí programu bylo také tanenčí vystoupení.

Kdo by odolal čokoládě?

Milým zpestřením bylo taneční vystoupení a následná tombola, která potěšila řadou zajímavých dárků mimo jiné od Albi či Kytka jako Brno. Večerem provázel moderátor Lukáš Kobza za podpory manažera pobočky Radek Kreuciger, a bylo znát, že organizace měla pevnou ruku i cit pro detail a pánové byli skvěle sehraní.

Součástí večera premiéry filmu Ďábel nosí Pradu 2 byla i bohatá tombola

Móda jako vizitka – nejen na plátně

Nechci si ale odpustit jednu osobní poznámku. Přestože šlo o událost spojenou s ikonickým módním filmem, stále mám pocit, že v Česku nepřevažuje chuť lidí oblékat se stylově a s respektem k příležitosti. Nepsaný dress code večera – červené prvky – byl krásnou příležitostí projevit kreativitu i osobnost. Někteří hosté to uchopili skvěle, jiní bohužel méně, krásným příkladem byly oděvy sice ve velmi trendy, ale ne elegantním stylu leopardího motivu. Obvykle si tento ne úplně vděčný prvek často také v neadekvátním střihu a materiálu své postavě na sebe oblékne dáma plných tvarů.

Dodržení dress code podle mě není omezení, ale naopak forma respektu k události, pořadatelce/pořadateli, ale i k sobě samé/samému. Móda je hra – a právě takové večery jsou ideální příležitostí si ji naplno užít.

Film, který nezůstal jen u stylu

Samotný film Ďábel nosí Pradu 2 mě mile překvapil. Patří mezi výjimečná pokračování – nezůstává ve stínu prvního dílu, ale přirozeně na něj navazuje a zároveň reflektuje současnost.

Jako majitelka webu Fashion Industry CZ, ale i módní fanynka a člověk, který v tomto odvětví pracuje téměř 14 let, sleduji módní průmysl dlouhodobě a s nadhledem. Do kina jsem šla s očekáváním, ale i určitou opatrností. První díl byl ikonický – definoval pohled na ambici, tlak i cenu úspěchu. Druhý díl je jiný. Je zralejší, ale přesto nepostrádá odraz dynamičnosti módního průmyslu, jakousi občasnou krutost, ale současně neskutečnou energičnost, která nás „součástky“ módního průmyslu občas děsí, když si ji uvědomíme.

Film Ďábel nosí Pradu 2 stojí za vidění

To, co mě zasáhlo nejvíc, nebyly outfity – i když jsou opět vizuálně silné a inspirativní. Nutno herce a herečky pochválit za jejich bravurní výkony a přirozenou snahu být na chvíli odborně důstojné součásti módního průmyslu. Byly to vztahy. Film velmi citlivě ukazuje, že kvalita – ať už v módě, nebo v životě – nevzniká z kvantity ani z rychlosti. Vzniká z hloubky, důslednosti a autenticity. A není to otázka rychlosti, přestože svět fashion businessu je velmi rychlý.

Více než jen módní příběh

V prostředí, kde se trendy mění rychleji než roční období a kde platformy jako Instagram diktují tempo, je snadné ztratit směr. Tento film mi připomněl, že stejně jako kvalitní oděv přetrvá roky, i kvalitní vztahy potřebují čas, péči a opravdovost. Bez ohledu na to, zda jsou pracovní či soukromé. Osobně vnímám důležitost v pracovním životě se obklopit lidmi, s nimiž si můžeme vzájemně pomáhat a růst k našim cílům a snům. Po letech jsem si potvrdila, že je přirozené prolínání soukromého a osobního života, zvláště pokud žijeme naplno a milujeme svoji práci v módním průmyslu. Jinak ji nemůžeme s vášní a kvalitou dělat. Je ovšem zásadní alespoň nějaké hranice mít nastaveny, protože zdraví máme jen jedno a příliš práce jej může ohrozit a to nechceme.

Práce v módním průmyslu není pro každého člověka, je skvělá, ale často velice náročná

Z profesního pohledu oceňuji, že film otevírá aktuální témata – digitalizaci i proměnu médií. Z lidského pohledu si ale odnáším ještě důležitější myšlenku.

Ať už jste módní fanynka či fanoušek, profesionálka nebo profesionál, pamatujte, že módní průmysl je mnohem víc než jen pozlátko. Je to prostředí s vysokými nároky na nás jako na lidi. Zůstaňme sví, i když chceme držet krok s trendy, které nás obklopují.

Co si z filmu odnáším

Pro mě osobně nebyla premiéra jen kulturní událostí. Byla to připomínka, že úspěch bez pevných vztahů a vnitřní integrity zůstává prázdný.

Ďábel nosí Pradu 2 tak nevnímám jen jako pokračování slavného příběhu, ale jako aktuální reflexi světa, ve kterém žijeme. Světa, kde skutečný styl nezačíná v šatníku, ale uvnitř nás samotných. Když se zamyslíme, prvky do šatníku a botníku si volíme, obvykle jsou to jednotlivá rozhodnutí, která se zdají možná pro někoho z vás, pokud jste tady poprvé, tak obzvlášť, ne úplně zásadní, ale jsou. Detaily tvoří celek. Já osobně si svoji šatnu buduji od svých 14 let a je mi aktuálně 34 let. Šatna by vždy měla odrážet náš aktuální život. Myslete na to! Nezbavujte se ale starých a kvalitních kousků jen proto, že už je máte dlouho. Je fajn nechat čas od času proudit do svého šatníku čerstvý vítr, jak se říká, ale vždy si položte otázku, kdo jste ve své podstatě. Trendy jsou inspirativní záležitost, vlastní autentičnost je základ.

Informace k článku: byl upraven pomocí AI

Pokračujte ve čtení dalších článků o dění v módním průmyslu ZDE.