Respekt a druhá šance

Dnes máme prvního dubna, den, kdy si lidé ze sebe dělají legraci. Rozhodla jsem se nejít s davem, což pro mě není výjimka a dnes věnovat článek tématu respekt a druhá šance.

Respektovat se vzájemně by měla být samozřejmost

Když se řekne respekt, obvykle některé lidi napadne, vždyť si jej musí lidé zasloužit. Souhlasila bych pouze s části. Já osobně respektuji nějakou osobu, s níž se poprvé setkám jako člověka s jeho potřebami, přáními a touhami ihned. Je to člověk a nemám důvod jej nerespektovat.

Chápu, že například v určitých kulturách si respekt zvláště členové vedení skupiny musí zasloužit. Ale položím vám otázku, jdete na schůzku s prozatím, pro vás, cizí osobou s tím, že jí něco chcete vnutit apod.?

Myslím, že určitě ne. Každý obchodník, ať už obchodník v pravém slova smyslu či majitel firmy, jehož jednou z činností, které dělá, obchod je, usiluje o vznik, budování a utužování oboustranně spokojených obchodních vztahů, z nichž nezřídkakdy vznikají také letitá přátelství.

Kde není respekt, nemůže být žádný vztah

Mnohdy vztahy ať už osobní, pracovní či obchodní utrpí vlivem nedostatečné a nekonstruktivní komunikace. Při svých pracovních aktivitách nejen v souvislosti s tímto informačním webem o módě Fashion Industry CZ (věnuji se více pracovním činnostem) se setkávám s lidmi, což mě velmi baví a naplňuje. Někdy je to ale vysilující.

Jak se říká, v byznysu je vždy vše chyba daného člověka v určité firmě. Měl lépe a konstruktivněji komunikovat, mít obsáhlejší prezentaci, atd, atd. Z části souhlasím, protože jsem člověk, který má silnou sebereflexi, stále se učí a nebojí se přiznat chybu.

Pracuji s lidmi poměrně dlouho a musím říct, že to má své stinné stránky. Nabyla jsem pocitu, že každý člověk je vlastně omezený do určité míry, někdo vidí pouze před sebe a dál a do stran už ne. Každý z nás lidí jsme ovlivnění i svým okolím a osobním životem. I proto jsem ráda za svoji práci, jejíž náplň práce a pestrost mi téměř nedovoluje mít předsudky a vidím věci ze širšího úhlu pohledu, možná dokonce z několika na rozdíl od jiných lidí. Moje práce mi ukazuje pestrost světa, lidí. Nemám ráda, když se na jednotlivé lidi i z nějaké skupiny či země nahlíží zcela totožně jako na celek.

Jsou lidé, kteří nemají respekt vůči ostatním lidem, jejich práci a někdy i vstřícnosti a upřímně si myslím, že pokud si daná energie lidí tzv. nesedne, je lepší nespolupracovat.

Nedávno mi jeden člověk řekl, že velkým problémem mnoha lidí je, že neumí tzv. kupecké počty, neboli základní matematické operace, které obchodníci v minulosti bravurně ovládali, jinak by nepřežili a něco na tom je. Hodnotit matematické schopnosti lidí nemám v úmyslu, protože sama vím, že v této oblasti mám rezervy. Jak už jsem psala, sebereflexi mám silnou. Jde mi spíše poukázat na to, že je stále hodně lidí, kteří si neuvědomují hodnotu služby a už vůbec se nezamysleli nad kalkulací.

Například český trh je citlivý na cenu, ale myslím, že není možné, aby určitá skupina lidí chtěla po jiné, když už se domluví na spolupráci, aby pracovala pod obvyklé ceny a téměř zadarmo jen proto, že si neuvědomuje hodnotu dané služby. Ono pojem hodnota služby není jen z ekonomického pohledu.

Myslíte, že zde pomůže vysvětlovat a edukovat nebo je lepší se zaměřit na lidi, kteří hodnotu služby chápou a váží si jí a jsou za ni ochotni zaplatit?

Druhá šance

Jak vnímáte druhou šanci?

Říká se, že první dojem je jen jeden a další šanci mít člověk nebude. Co ale druhá šance? Na tu lze pohlédnout různě. Když se řekne druhá šance, asi se člověkovi vybaví, jednu jsem ztratil, uděl/a jsem chybu. Jednou už mě člověk zradil a zklamal. Tudíž vnímání druhé šance může být pocitově rozporuplné.

Je fajn to vnímat jako nový začátek, tedy kladně, ale být obezřetný a mít pochopení, nečekat, že ten člověk nás opět zradí či zklame a tudíž být naplněn negativní energií.

Jak vnímáte druhou šanci v osobním životě?

Co se týká osobních vztahů, ať už partnerských či přátelských, existuje velké množství lidí, kteří tvrdí, že dát druhou šanci někomu, kdo vás při té první zradil, je jako dát mu další šanci a doufat, že už to neudělá. Jak toto vnímáte vy? Já myslím, že záleží na více okolnostech a hodnotila bych to případ od případu.

Zásadní je myslím zamyslet se také nad tím, proč jsme někoho zradili či on nás a při dávání či přijímání druhé šance se zamyslet nad tím, zda je v našem životě ještě místo pro člověka, který nás zklamal, případně zda my chceme být v životě člověka, kterého jsme zklamali, protože je jisté, že úplně snadné to nebude ani pro jednoho z nás. Pokud jsou tam ale aspekty pro nás zásadní, věřím, že to zvládneme oba.

Dali jste někomu druhou šanci, jak to dopadlo? Dal někdo vám druhou šanci? Vážili jste si toho, nebo jste s tím počítali a považovali to takřka za samozřejmost?

Jak vnímáte druhou šanci v byznysu?

Dostali jste ji někdy? Dali jste ji? Pokud už ji dáváme, věřme, že se daný člověk poučil, ale pokusme se o tom přesvědčit. Važme si také sami sebe.

Někdy se stává, že majitel firmy si do zásadních pozic najme objektivně skutečně neschopné lidi a následně trpí všichni a nakonec to odnese majitel firmy, utrpí jeho schopnost splácet, pověst firmy a jeho tým firmy, kde jsou i schopní lidé, se rozpadne, protože jsou v situaci, kdy svoji práci nemohou vykonávat na úrovni, na níž jsou zvyklí a která je požadovaná i od zákazníků.

Druhá šance je ošemetná záležitost, než ji dáme či přijmeme, pečlivě to zvažme. Podělte se s námi o názory v komentářích ke vnímání respektu a druhé šance.

Zdroj všech fotografií v tomto článku: pixabay.com

Další články lifestylového typu najdete v naší kategorii Blog.

O významu slova respekt si můžete přečíst zde.