První promoce v životě

Nezřídkakdy jsou pro nás první promoce ty naše vlastní. U mě je to jinak. Vzhledem k tomu, že jsem své vysokoškolské vzdělání bakalářského stupně dokončila v roce 2020, asi nikoho z vás nepřekvapí, že všechno vinou pandemie koronaviru bylo netradiční.

A stejné to bylo i v případě mojí promoce. Lze říct, že tradiční promoce jsem neměla.  Abych to upřesnila, potom později mě a další studenty k jiné skupině chtěli přiřadit jako nějaký doplněk, protože pokud si to správně pamatuji, v mezičase asi byl termín, který byl zrušený kvůli pandémii koronaviru. Přišlo mi to až nedůstojné, zvláště od kvalitní soukromé školy. Nechtěla jsem se toho něčeho účastnit, tak jsem tedy klasické promoce neměla. Přitom byl můj sen, užít si je.

Ke svému dokončení školy a tedy slavnostnímu radostnému okamžiku jsem se postavila tak, abych byla spokojená a pomohla mi v tom moje rodina, za což jsem jí dodnes velmi vděčná. V podstatě jsem si slavnostní akt udělala podle svých představ právě za pomocí mojí rodiny.

Když si vzpomenu, že mi ve škole chtěli v nějakém skladu předat diplom a ahoj…tak to tedy ne. Ať je jakákoliv situace, jsou v životě chvíle, které si zaslouží důstojnost a převzetí mého pracně získaného diplomu byla jedna z nich.

Nakonec mi diplom byl předán alespoň trochu důstojně na chodbě pod logem školy. Samozřejmě na moji vytrvalou žádost. Ano, studovala jsem pražskou vysokou školu VŠEM – Vysokou školu ekonomie a managementu. A ještě jedno vám povím, byla jsem i adekvátně oblečená pro to převzetí.

Nenechám se zastavit rádoby překážkami a v tomto duchu i dodnes podnikám a hodlám v tom setrvat, jen s menší urputností. S touto zmíněnou vlastností se snažím pracovat ve svůj prospěch.

A kdy jsem tedy zažila klasické první promoce ve svém životě?

Dne 1. 7. 2025 díky své nejlepší kamarádce, dnes už MUDr. Denise Savko, která mě na ně do Ostravy pozvala, za což jsem a budu jí vděčná. V podstatě se uzavřela nejen její studijní etapa, ale tak trochu rituálně i ta moje. Moje nejlepší kamarádka v minulosti neměla maturitní ples, já ano a pozvala jsem ji tam. Moc ji to těšilo a dodnes těší. A já? Já jsem zase neměla tradiční promoci a ona ano a pozvala mě tam. Jsem vděčná za to, že se radujeme a můžeme radovat společně.

Na svoji nejlepší kamarádku MUDr. Denisu Savko jsem velmi pyšná a moc mě těší, že se vždy radujeme z úspěchů té druhé. Je od ní krásné, že mi půjčila část slavnostního oděvu. Měla jsem díky tomu krásný pocit a cítila jsem, že se i moje jedna éra rituálně tímto uzavřela.

Musím říct, že jsem z úspěchu kamarádky až dojatá. A když jsem tak mohla sledovat slavnostní promoční akt, hodně jsem se zamyslela nad vzděláním, životem, úrovní člověka, aktuální možnosti v pracovních sférách. I já mám v úmyslu se dále vzdělávat, v blízké době to budou různé webináře a kurzy a v budoucnosti možná i studium MBA…uvidíme.

Každopádně jsem si během kamarádčiné promoce řipomněla a chci to připomenout i vám, vzdělání a vzdělávání se má hodnotu a smysl pro každého z nás, v tom, co nás baví a zajímá, a to bez ohledu na náš věk. Znám i lidi, kterým bylo 50 roků, když začali studovat bakalářské studium, dále pokračovali na navazující magisterské a vše úspěšně dokončili. Zajímavé na tom je, že nemuseli kvůli práci, ale dělali to kvůli sobě, aby si rozšiřovali obzory.

Co chci dnešním článkem, zde v kategorii Blog na informačním webu o módě, ekonomice a lifestyle, říct? Místo naštvání, že občas něco není tak, jak bychom si přáli, představovali a možná i léta jsme o tom snili (např. pokud budu chtít mít své vlastní promoce, můžu jít dál studovat), hledejme způsoby, jak se radovat a být šťastní a spokojení. Hledejme důvod k radosti v každé životní situaci a šiřme pozitivní energii a obklopme se lidmi, kteří mají stejně kladnou životní filozofii jako my. Dělejme svět hezčím místem, začněme u sebe.

Líbil se vám tento článek? Budu ráda, když jej budete sdílet.

Zdroj všech fotografií: archiv Sandry Friebové

Pokračujte ve čtení dalších článků lifestylového typu ZDE.