Moje vzpomínky na Istanbul – 3. díl mini seriálu článků

Dnešním dnem zde v kategorii Blog na informačním webu o módě, ekonomice a lifestyle Fashion Industry CZ pokračuje mini seriál článků na téma Moje vzpomínky na turecké město Istanbul.

Vy, kteří mě znáte osobně či mě sledujete, respektive moje aktivity na sociálních sítích a navštěvujete pravidelně i tento web, tak víte, že žiji naplno, ale ráda si zavzpomínám na výlety a dovolené, které jsem zažila v nedávné či vzdálenější minulosti. Jedním z případů dávnější minulosti – mnoha let zpět je Istanbul, kterému budu dnešní článek věnovat, respektive mým vzpomínkám na tamější pobyt.

Tímto navazuji na předchozí díl miniseriálu Moje vzpomínky na Istanbul, který jsem zakončila příslibem, že se budu věnovat tématu nákupy v následujícím dílu. Na toto téma jste se možná těšili nejvíce a doufali v něj už od prvního dílu. Zvláště vy, kteří jste v Istanbulu ještě nebyli, ale o skvělých nákupních možnostech zde jste slyšeli.

Obliba nákupů v Istanbulu vzroste snad u každého člověka, který navštíví Istanbul či Turecko obecně. Otázka zde totiž nezní, co si chci koupit, ale co si zvládnu nekoupit. Nabídka zde snad všeho je neuvěřitelně a až dechberoucně úžasně rozsáhlá.

Jídlo

Ať nepůsobím jako žena z módy a majitelka webu o módě prvoplánově, zmíním nejdříve jídlo a ne fashion. Zde by bylo na místě obecné shrnutí s citově zabarveným označením – mňam.

Turecká kuchyně mě okouzlila, a to jak její slaná, tak i sladká jídla. Zatím tvrdím, že nikdo například neumí tak božsky udělat lilek jako Turci. Celkově turecká kuchyně je přesně akorát, alespoň pro mě. Není ani příliš kořeněná ani bez chuti. A to mám na mysli kuchyni v restauraci i hotelech.

Pamatuji si, jak jsem si jednou v Alanyi na trhu koupila oregano. Ještě několik let mělo sílu, s jakou jsem se s kořením například v Česku koupeným, nesetkala.

Znáte tureckou sladkost lokum? Často je prodávána v krabičkách a tam je v podobě kostiček. Nejlepší a nejčerstvější, jaké jsem kdy jedla, bylo z obchodu, který se v Istanbulu nachází nedaleko univerzity v Laleli, možná spíše čtvrti Sultanahmed či Fatih, tam, kde jezdí tramvaj T1 a nachází se nějaká univerzita, její název jsem bohužel zapomněla. Dodnes si to pamatuji. Byl to úžasný zážitek.

Nákupy oblečení apod.

Zde začnu na mě netradičně negativně, ať to nezní příliš citově zabarveně…ikdyž nic vám nevnucuji, jen se dělím o své zážitky a vzpomínky. Jediné, co jsem si snad z oblasti fashion apod. v Istanbulu nekoupila, byly boty. Ty jsem si koupila jednou v Alanyi, ale nebyly příliš kvalitní, což můj přítel poznal, ještě před tím, než jsem si koupila, varoval mě, ale já jsem na něj nedala a později jsem litovala.

Na Turecku se mi líbí pestrost. Nejen co se módy týká. Mám ráda lidi s energií, přátelskost a jiné kultury. Ano, v Turecku jsou tzv. fejky, ale mě tam vždy zaujaly věci, které neměly značku. Nebo spíše ne tu světovou, ale byla to turecká značka. Mají více než pestrou například nabídku kožených dámských bund. Tam si nevybíráte barvy, ale podtóny barev.

Podělím se s vámi o zážitek se svojí koženou bundou, zakoupenou v Česku. Mám ráda barvy a tady nebylo a dodnes občas není snadné sehnat to, co chci. Je tedy jasné, že když se mi v Česku před mnoha lety podařilo sehnat koženou bundu v jednom z odstínů fialové barvy (to jsem o Fashion Industry CZ ještě ani neuvažovala) byla jsem nadšená a vyrazila jsem v ní i do Istanbulu.

V Istanbulu jsem ale zjistila, že tak úžasná v porovnání s jinými není. Ale přesto je fajn a mám ji ráda. To jsem si tak přišla do jednoho istanbulského obchodu a viděl mě prodavač v té bundě, zašklebil se, že tato bunda není nic moc a přinesl mi bundu, kterou jsem si nakonec koupila. Nebylo možné jí odolat.

V čem ta koupená je lepší? Kvalitnější kůže, lepší propracování střihu i podšívky apod. Ten prodavač se na mě podíval, přinesl mi bundu a ta byla jak ušitá na mě. Co vám budu povídat, usmlouvala jsem tehdy brutálně cenu na cenu, která byla fajn. Už si nepamatuji bohužel přesnou částku. Turci jsou skvělí prodavači. Mnoho mých známých říká, že by tam měly až na výjimky vyrazit na školení všechny české prodavačky.

A co je ještě fajn na tureckých oděvech? Kvalita materiálu, gramáž atd. Mám odtamtud něco mezi legínami a kalhotami a dodnes je mám na doma skoro ve 100 procentní kondici. Kašmírový šátek, který jsem si tam koupila na úchvatné a neuvěřitelně lidnaté ulici Ist Iklal Cadessi mám rovněž dodnes a s každou zimou jej hrdě nosím k různým kabátům. A kabát, který odtamtud mám, ne z dané ulice, tak ten mi dodnes chválí snad všichni, když v něm někam přijdu.

Turecko je ráj na zemi pro milovníky nákupů. Istanbul obzvláště. Navíc prodavači vám dají pocit, že jste král či královna a velmi rádi tam své peníze necháte….upřímně často i víc celkově než jste měli původně v úmyslu a pak jste doma nadšení, až přijedete a tak si to vše zpětně promítáte.

No, a protože jsem holka vděčná a mám ráda radost a spokojené, ideálně i nadšené lidi okolo sebe, rozhodla jsem se v Istanbulu koupit svému tatínkovi košili. Nakonec kvůli své extrémně výrazné barvě skončila v mém šatníku na doma, ale nevadí…je skvělá a vždy, když si ji na sebe obléknu, mám pocit, jako bych se procházela uličkami v Istanbulu. Košile má ale také svůj příběh.

Košili jsem šla kupovat sama. A přistupovala jsem k tomu rozumně. Říkala jsem si, že můj tatínek je drobné postavy, a tak jsem koupila velikost S. Šla jsem na hotel, podělila jsem se tam o radost z báječného kupu svému zkušenému příteli (kdysi prodával oblečení) a ten mi se svým skvělým odhadem podloženým zkušeností oznámil, že tatínkovi bude košile malá, ať ji jdu vyměnit. Dala jsem na jeho doporučení a běžela z kopce dolů do obchodu ke dvěma starším Bulharům košili vyměnit. Vyřešili to s úsměvem, ještě jsme se společně i vyfotili a skvěle pobavili.

Nemůžu vás připravit, nebo spíše se nepodělit o zážitek s koupě cestovního kufru v Istanbulu. Můj přítel se tam rozhodl koupit si kufr. Tak jsme při procházce Istanbulem viděli, že se na jedné ulici nachází obchod s cestovními kufry a vešli jsme dovnitř. Místo unylého nabízení produktů se do prodávání, respektive předvádění konkrétního produktu, turecký prodavač vskutku opřel.

Najednou drobný, maximálně 70 kilo vážící, muž vyskočil na cestovní kufr a začal jej ohýbat až lámat s vervou neuvěřitelnou. My jsme jen nevěřícně a fascinovaně koukali, ale kufr jsme si koupili. Matně si vzpomínám, že časem na něm odešel zip…byla to skořepina, jen pro úplnost.

Ať už jste v Turecku a konkrétně v Istanbulu a jeho evropské části byli a moje články vás potěšily (tento je zatím poslední) nebo jste v Turecku zatím nebyli a tímpádem ani v Istanbulu a máte v úmyslu tam vyrazit, tak doufám, že se vám články líbily.

A jaké jsou vaše zážitky z Turecka či důvodů, proč jste tam zatím nevyrazili?

Zdroj všech fotografií: archiv Sandry Friebové

Předchozí díly tohoto mini seriálu článků Moje vzpomínky na Istanbul naleznete v kategorii Blog, stejně jako další lifestylové články.