Moje vzpomínky na Istanbul – 1. díl mini seriálu článků
Dnešním dnem zde v kategorii Blog na informačním webu o módě, ekonomice a lifestyle Fashion Industry CZ začíná mini seriál článků na téma Moje vzpomínky na turecké město Istanbul.
Vy, kteří mě znáte osobně či mě sledujete, respektive moje aktivity na sociálních sítích a navštěvujete pravidelně i tento web, tak víte, že žiji naplno, ale ráda si zavzpomínám na výlety a dovolené, které jsem zažila v nedávné či vzdálenější minulosti. Jedním z případů dávnější minulosti – mnoha let zpět je Istanbul, kterému budu dnešní článek i několik následujících věnovat, respektive mým vzpomínkám na tamější pobyt.
Cesta do Istanbulu a na hotel se neobešla bez náročných chvilek
Do Istanbulu jsem v minulosti letěla se svým přítelem z letiště ve Vídni. Zajímavé je, že jsem vždy přišla k různým zážitkům a obvykle ne příliš pěkným, když jsem letěla do Turecka z Vídně. Bylo to asi souhrou okolností. Každopádně na Istanbul, kde jsem už dlouho nebyla, ráda vzpomínám, stejně jako moji oblíbenou Alanyi (další turecké město).
Došlo k situaci, že nám uletělo letadlo, ale relativně za chvíli letělo další a tak jsme letěli tím. Nutno dodat, že tehdy jsme do Istanbulu měli objednaný zájezd letadlem s cestovkou s tím, že součástí není transfer z a na letiště. Tehdy jsem z toho byla nadšená, chtěla jsem cestovat veřejnou dopravou a co nejvíce toho z města Istanbul poznat.
Po příletu do Istanbulu jsem zjistila, že nemám papír s poznámkami k veřejné dopravě a zastávce, na které máme z metra vystoupit, zapomněla jsem jej totiž doma…ano v městě, které má více milionů obyvatel než naše celá Česká republika dohromady. V Istanbulu je už jen plán metra velký, ale dala jsem na svůj pocit a dobře to dopadlo. Matně jsem si totiž pamatovala název stanice metra, kde máme vystoupit a tak učinila. Překvapení nás ale čekalo venku po výstupu ze stanice metra.
Říkala jsem si tehdy, fajn, vezmeme si taxík do hotelu, už to bude nedaleko. Taxikář mi ovšem oznámil, že mám smůlu, že náš hotel je směrem takovým, že by se musel otočit a to se mu nechce, poslal nás přes několikaproudovou cestu na druhou stranu. Tam jsem našla taxikáře, ale bohužel můj hotel neznal. Měla jsem obrovské štěstí, že vedle něj nedaleko byl pán s mapami v telefonu, ochotný mi pomoct. Řekla jsem mu název hotelu a on jej ukázal taxikáři, ten zjistil, že vedle je firma, kterou zná a už jsme nastupovali a dovezl nás do hotelu.
Náš hotel byl pěkný, ale měl i své zápory
Říkáte si asi, uff, teď už vše bude v pohodě. Objednávala jsem si speciálně nekuřácký pokoj, dostali jsme kuřácký. Když jsme otevřeli okno, že ten kouř vyvětráme, zjistili jsme, že máme výhled do nějaké větrací šachty. Jinak pokoj byl v pohodě, co si vzpomínám a celý hotel na to, že byl jen tříhvězdičkový, tak působil luxusně.
Při snídani jsme krmili racky
Měli jsme snídaně v jídelně na střeše v podstatě a k oknům nám přilétavali racci a ty jsme krmili. Nejen my, ale i ostatní hosté hotelu. Byl to zajímavý kolorit.
Na našem hotelu byla skvělá poloha jeho umístění. Bylo to relativně nedaleko památek i nákupních možností. I když v Istanbulu stačilo vyjít ven, před hotel a tam už byly kamenné obchody s nejrůznějším typem fashion sortimentu.
Pamatuji si, že několik málo ulic od našeho hotelu byly i zajímavé potraviny. A když se začalo stmívat objevili se na ulicích lidé, kteří na místě vyráběli za nic moc hygienických podmínek čerstvou šťávu z granátového jablka.
Už v pátek zde v kategorii Blog na našem webu najdete další díl mini seriálu článků – Moje vzpomínky na Istanbul a to na téma Istanbul a památky.
Zdroj všech fotografií: archiv Sandry Friebové
Pokračujte ve čtení lifestylových článků ZDE v kategorii Blog.
