Když vidíte úvodní fotografii u tohoto článku, jistě vás napadá otázka Kýč jak bič, nebo designový skvost? a přemýšlíte nad tím, co sami sobě vlastně odpovědět, a nebo máte jasno? Možná také přemýšlíte nad tím, co má, dle fotografie soudě, keramická žabička společného s módou. V tomto článku půjde o více, než jen názor na keramickou žabičku, která ovšem má na sobě šaty, což je součást módního průmyslu.
O víkendu jsme prožili a někteří možná i oslavili svátek sv. Valentýna. V dnešním článku bych se chtěla zamyslet a dát i vám podnět pro zamyšlení se nad místem, kde se vlastně nachází hranice mezi kýčem a zhmotněním krásy, případně výkvětem designu.
Co je vlastně kýč?
Zdroj informací pro další 3 odstavce: https://www.scienceworld.cz/clovek/kde-se-vzal-kyc-3065/
Kýč vs. umění
Kýč je spíše cosi k umění paralelního. Nejedná se o styl nějak odfláknutý či neprofesionální (řemeslná úroveň kýče může být kvalitní či méně kvalitní stejně jako u regulérního uměleckého díla). Hlavní odlišností kýče od umění je podbízivost, kýč se od umění liší zhruba tak jako bulvár od seriózní žurnalistiky. Bulvár může přitom samozřejmě být taktéž profesionální, bez pravopisných či typografických chyb apod.
Ke kýči se váží emoce
Kýč vyvolává emoce, ovšem jednorozměrné a snadno identifikovatelné (radost, soucit, nostalgie), často bývá také jaksi předimenzovaný (křiklavé barvy, srdíčka, patetické výkřiky apod.). Uživatel kýče je přitom navíc paradoxně přesvědčen, že je mu předkládáno originální a umělecké dílo, sám se pokládá za milovníka umění apod. Zatímco v typickém kýči si konzument neuvědomuje, že mu není předkládáno umělecké dílo, s kýčem lze samozřejmě nakládat i jiným způsobem.
Kýč úmyslnou součástí uměleckého díla
Rovina kýče (ovšem jasně identifikovatelná) může být součástí stavby nějakého uměleckého díla. Na takových zčásti ironických kolážích jsou pak přímo založeny i některé umělecké směry. Především postmoderna (míněno zde spíše jako pojem uměnovědný než filosofický) se často vyžívá v přebírání prvků pop-artu, které tvoří jednu rovinu i třeba vysoké literatury.
Zdroj obrázku: pixabay.com
Kýč, který se člověku jednou začne líbit
Pojem vkus je velmi široký. Když mi bylo asi 5, měla jsem kamarádku a ta rodinu, která vlastnila chalupu na jedné z moravských vesnic. Tehdy tam měli velké množství keramických trpaslíků v zahradě, docela se mi líbili svojí pestrostí, jak co se týče designu, tak i barev. I na těchto zahradních dekoracích se začal podepisovat zub času a postupně se s nimi loučili a já jsem rostla. V pozdějším období svého života se mi už tyto keramické postavičky nelíbily.
Před několika lety (nyní je mi 29 roků) se moji rodiče rozhodli pro zbudování menšího záhonku s bylinkami do čaje, salátů apod. a najednou se mi vybavila vzpomínka na trpaslíky, kteří zase v různých vlnách se objevují jako módní hit na pomezí kýče a navrhla jsem, že nějakou keramickou postavičku adekvátní k velikosti záhonku tam postavíme.
Rodiče mě mají moc rádi, ale jsou to upřímní lidé, neodkývají mi všechno, pokud se jim to jako dobrý nápad opravdu nezdá. V tomto se sice smáli, ale souhlasili. Měla jsem štěstí, že jsem různé keramické postavičky koupila nejen ve stanicích metra v Praze, ale také například v KIKu, a to za super ceny.
Poslední postavička, ježek, je už řekněme unavený vlivy počasí a dlouhým časovým obdobím, které je venku. Tudíž přijde vhod naše nová postavička, kterou objevila moje maminka náhodou v letáku informujícím o výrobcích v supermarketu Kaufland. Když mi maminka volala a chtěla, ať se mrknu na leták v online podobě, řekla jsem si, ok, vypadá dobře, uvidíme, jak bude vypadat v reálné velikosti, což zjistíme, až ji budeme mít doma.
Ovšem když ji maminka přinesla domů, je to žabička, byla jsem nadšená a přecházel mě zrak, jak je ta postavička oduševnělá a vypadá větší než v letáku.
Keramická láska
Dovolím si říct, soudím i dle reakcí mého bližšího i vzdáleného okolí, blízkých i cizích lidí, mám vkus, ovšem na Vánoce jsem jak šílená, propadnu kouzlu tohoto období zvláště v oblasti dekorací…ano musí to mít nějaký systém, říkám tomu barevný koncept, ale….nefandím minimalismu, protože tomuto směru chybí většinou dle mého názoru emoce a já život miluji a k tomu patří i emoce. Vidíte to podobně jako já?
Co se týká této žabičky, opět jsem dostala pocit jako o Vánocích, takový ten hřejivý pocit, který u mě obvykle nastává po koupi nějakých vánočních ozdob na vánoční stromeček, zvláště pokud jsou designově pestře zpracované…Láska na první pohled, když moje maminka žabičku vytáhla z papírové krabice.
Kreslené postavičky
Ještě bych se ráda zamyslela nad tématem kreslené postavičky a jejich obliba u lidí různého věku. V posledních několika letech se na scéně a v oblibě u lidí zvláště u těch v dospělém věku ukazují kreslené postavičky a to i u žen okolo věku 40let, které kreslené postavičky měly například na triku apod. Myslím, že to je super.
O kreslené postavičky jeví zájem dnes snad lidé každého věku. Tento obrovský zájem o tyto grafické motivy značí, že se umíme i jako dospělí lidé radovat a hledáme možnost mít radost, radovat se a projevovat pozitivní emoce. Láska ke kresleným postavičkám také ukazuje, že se rádi vrátíme k něčemu, co nám v dětství bylo blízké a umíme to zakomponovat do života v dospělosti. Nejsme upjatí a to myslím, je naprosto úžasné uvědomění.
Motiv kreslených postaviček je fajn i na povlečení, co myslíte?
Jak jste na tom s kýčem a kreslenými postavičkami Vy?
Autor všech neoznačených fotografií v tomto článku: archiv Sandry Friebové
