Pouť nebo hody? Pod jakým názvem tuto zábavu znáte vy?

Někdy je způsob této, zpravidla několika denní, veselice označován jako pouť či hody. Ať je to tak či onak, koná se v různých městech Česka, co vím, od jara do podzimu a vždy je to fajn akce. Vlastně…Matějská pouť se koná několik měsíců v Praze na výstavišti v Holešovicích.

Co je to vlastně pouť?

Řekne-li se slovo pouť, mnozí z nás si představí atrakce pro děti, kolotoče nebo všudypřítomné obchody s nejrůznějším zbožím. Hlavní rozměr pouti je však především duchovní.

Při putování, kdy se člověk vymaní ze všedních stereotypů, se člověk snáze podívá na svůj život s odstupem. Je tak lépe disponován k modlitbě i přemýšlení o vlastním životě. Poutě jsou často příležitostí k hlubšímu setkání s Bohem, změně života, smíření. Poutníci čerpají na posvátných místech sílu k životu podle víry nebo nějakému světci svěřují svou konkrétní starost či úmysl.

Zdroj dvou předchozích odstavců a další informace: https://www.cirkev.cz/cs/poute

 Pouť v Drahotuších

Aktuálně dočasně bydlím u Hranic na Moravě. V Drahotuších se v souvislosti se svátkem sv. Anny konala tradiční pouť. Mám ráda tradice a vždy jsem měla. Dává to člověku jakousi jistotu něčeho kladného v každé době bez ohledu na jeho věk. Některé tradice je fajn i lehce upravovat a měnit, ale základ ponechat, něco doplnit.

Jsem ráda, že se pouť v Drahotuších stále jednou za rok koná. Je to fajn. Je to sice již o dost menší akce, než bývala za doby mého dětství, co se týče atrakcí, chcete – li kolotočů, ale i počtu stánků, přesto je to moc fajn dvoudenní událost během jednoho z červencových víkendů.

Dokonce jsem tam našla moc milé lidi, kteří dělají snad tu nejlepší cukrovou vatu, kterou jsem kdy jedla. Paní Kršková a její syn. Ano, i přestože mám moc ráda zdravé věci, do cukrové vaty se ráda vždy s vervou pustím a maximálně si ji vychutnám. Jsou věci, kterým příležitostně fandím. Kdysi jsem měla moc ráda kyselé pásky a bonbony, ale ničí to zuby, stejně jako sladké limonády apod.

Sladkostem stále fandím, ale vybírám si ty, které ničí méně zuby. Příležitostně si ale na pouti ráda dám ledovou tříšť a právě onu již zmíněnou cukrovou vatu apod….možná je to tak trochu nostalgie, vzpomínky na moje dětství.

Pouť (nejen drahotušskou) mám ráda od dětství

Mám obrovské štěstí na skvělou rodinu!!! Ano, jsou to lidé s chybami, tak jako všichni další lidé na světě, ale jsou skvělí a moji! Když jsem byla malá, chodili jsme snad na každou pouť v okolí Hranic na Moravě, jezdila jsem na kolotočích a jedla sladké dobroty a vozila dobroty i pro ostatní příbuzné, jako například babičku, dědu a tetu, atd.

Bylo by určitě fajn dodat, že jsme jezdili i na vzdálenější místa, nejen s rodiči, protože máme rozvětvenou rodinu po České republice. Užívala jsem si Matějskou pouť v Praze, Velkých Karlovicích apod.

Jak šel čas a jsem dospělá, miluji i tu atmosféru, ke štěstí se mi stačí projít se poutí, poslouchat veselou hudbu, užívat si krásného počasí, koupit si ledovou tříšť, na každé pouti odlišné příchutě, cukrovou vatu, být hezky oblečená, zdravit své známé v různém věku, příbuzné a celkově lidi, které jsem i dlouho neviděla, tam člověk potká hodně lidí a užívat si přítomné chvíle. Život je krásný, důležité je to umět vidět.

Můj letošní outfit na pouť do Drahotuš

Letošní rok mám příjemně už od jeho začátku velmi pestrý, převážně pracovně, odpovídá to určité mé koncepci a strategii, ale našla jsem si čas i na volno, už jsem to po těch letech převážně práce, často i o víkendech a řešení nějakých dalších strastí prostě potřebovala. Jsem velmi ráda, že mi vše, co jsem chtěla, vyšlo a posouvám se dál. Není to cesta snadná, ale díky za vše dobré i náročné.

Konečně jsem se letos podívala do Drážďan, ale o tom až někdy jindy, důležité je říct, že z Drážďan jsem se měla vracet jeden čtvrtek před poutí v Drahotuších, ale vrátila jsem se, díky nečekaným peripetiím na cestě, spadla trolej, až v pátek a na pouť místo původního řekněme plánu v sobotu, jsem šla až v neděli. A příliš se mi nechtělo přemýšlet nad outfitem. Měla jsem jasno. Modro oranžový a cítila jsem se fajn. Tyto boty jsou skvělé, člověk, když v nich jde, tak se nehrbí, což se mi bohužel občas stává.

Asi nejlepší hody jsou v Prostějově

100 lidí, 100 názorů, říká se. Myslím, že asi největší a nejlepší hody jsou v Prostějově, jsem zvědavá, zda je letos zvládnu navštívit. Každopádně ale asi navštívím pouť ve Velkých Karlovicích a možná to spojím i s návštěvou části své rodiny, uvidíme.

Když jsme u toho Prostějova, jednou jsem se tam na těch hodech ztratila. Tehdy jsem to město znala málo a díky těm stánkům bylo úplně jiné. Kdo z vás byl někdy v tureckém ráji s názvem Alanya ve dne, v noci a na trzích, tak mi rozumí.

Které hody či pouť se nejvíce líbí vám? Důležité je si tuto a jakoukoliv událost užít na maximum a být šťastným člověkem.

Zdroj všech fotografií: archiv Sandry Friebové

Další lifestylové články naleznete zde.