Můj cestovní kufr – zážitky z Česka. Přemýšlela jsem, zda článek spíše nenazvat cestovní kufr a já, protože mám pocit, že mnohdy nade mnou vyhrál.
Cestovní taška, předchůdce cestovního kufru
Pamatuji si, když jsem jako malá občas jela autem s mojí maminkou vyzvednout mého tatínka na nádraží, když se vracel z práce, a viděla jsem tam spoustu lidí a mnoho z nich táhlo klasickou cestovní tašku, kterou měli pověšenou na rameni. Ani nevím proč, velmi se mi to líbilo, obdivovala jsem to a chtěla taky táhnout cestovní tašku, tu klasickou, bez koleček, jako ti lidé. Dnes si říkám, že je to šílená představa, ale když se ohlédnu, uvědomím si, že mi tehdy bylo zhruba 6 let.
Dalo by se říct, že už od doby, kdy jsem byla náctiletá, vlastně už od dětství, protože i v té době jsem měla velmi ráda výlety a cestování, s radostí cestuji. K cestování, obvykle na více dní, člověk využívá kufr, jenž samozřejmě je opatřen kolečky. Velikost vybraného cestovního kufru, na dané putování člověka, se odvíjí od jeho výběru, a to podle toho, na jak dlouho někam jede a kolik věcí s sebou potřebuje převést.
I když byla doba, kdy jsem měla cestovní tašku na kolečkách, o její kvalitě by se dalo s úspěchem pochybovat, protože po krátké době se odřela a trčel z ní drát v jednom rohu, u jejího dna, ale vypadala hezky a nějakou dobu mi vydržela vzhledná a funkční, navíc byla za skvělou cenu, což mi tehdy vyhovovalo a plně dostačovalo.
Když se na tašce zničily i jiné části, chtěla jsem jí vyhodit, ale bylo mi jí líto, měla jsem k ní jakýsi zvláštní, až nostalgický vztah, pečlivě jsem ji očistila od nečistot a prachu a prozatím jsem si ji nechala s tím, že později vymyslím, k čemu ji využiji. Po čase jsem do ní uložila zimní šátky a mám ji dodnes.
Každý měsíc nový cestovní kufr
V průběhu času jsem cestovala více, později i autem, ale do jeho zavazadlového prostoru jsem vkládala právě cestovní kufr, i když nejen jej, protože jsem tahala spoustu věcí a tašek. Byla jsem tím pověstná. Byla doba, kdy jsem často cestovala mezi Moravou a Prahou, a to několik let, veřejnou dopravou – vlakem a následně městskou dopravou, ano cestovala jsem bez auta.
Cestovat jinak než autem znamená, že vše, co si s sebou člověk zabalí, si následně musí odtáhnout sám a ideálně pouze v kufru, aby nepřipomínal ověšený vánoční stromeček v lidské podobě, který se pěšky řítí ulicemi.
Nelze říct, že jsem si cestovní kufr kupovala vyloženě každý měsíc, ale často to tedy tenkrát před lety rozhodně bylo. Z dnešního pohledu to bylo až neuvěřitelně často.
Zděšení mého tehdejšího přítele a jeho reakce na moje fungování s cestovním kufrem
Když se na moje fungování s cestovním kufrem díval můj tehdejší přítel, v té době rozumný muž, fanoušek do techniky, byl div živý z šoku a překvapení, jak takto můžu fungovat. Mně totiž stačilo, že je kufr levný a hezký, ale mnohdy ve své podobě nevydržel ani cestu z Prahy do Olomouce, ulámaly se z něj kousky, většinou ze spodní části, které jej měly podpírat.
Stávalo se to asi díky manipulaci a cestování na jezdících schodech, při cestování městskou hromadnou dopravou, a to jsem jej v Praze koupila jako nový výrobek. Jak čas běžel, kufr vypadal hůř a hůř, ale držel po hromadě. Dalším problémem bylo, že když jsem jej naplnila věcmi, které jsem potřebovala převést (většinou oblečení, boty atd.), kufr se překlápěl dopředu a rukojeť nedržela pevně.
Můj tehdejší přítel jako člověk, který je technicky relativně zdatný, to vzal do svých rukou a pomohl mi vybrat kufr a světe div se, kufr mám dodnes a stále drží. A víte co, je z Tesca. Není značkový, ale je designově zajímavý a kvalitní. Bylo mi vysvětleno, že je to o zasazení koleček do konstrukce kufru, což je prý základ.
Já přidávám doporučení – kupte si užší a vysoký kufr, malý a široký je špatně, zvláště pokud jste drobné postavy jako já a máte jej táhnout po schodech do vlaku, ne vždy se najde nějaký gentleman, který vám ochotně, s radostí a úsměvem pomůže.
Komentář k fotografii – na fotografii je kufr, který mám dodnes a v době vytvoření fotografie jsem jej již hodně dlouho měla, několik let, přesně už si nevzpomínám. Autor fotografie: archiv Sandry Friebové
Bolavá záda řekla ne cestovnímu kufru
Jsem vděčná, že snad vždy, když jsem potřebovala pomoct s kufrem, se až na výjimky nějaký gentleman našel. Patřím mezi lidi, kteří se nenechají přesvědčit k něčemu, s čímž nejsou ztotožnění. Rozhodla jsem se tehdy vždy do kufru doslova narvat vždy to, co potřebuji a ještě něco na víc, co kdyby se další věci, případně outfit hodil. Kufr byl tedy vždy dost těžký zvláště na to, abych jej případně táhla já sama, která vážím cca 50 kg a měřím 164 cm.
Asi působím na lidi dobře, co v případě, že táhnu těžký kufr, je snad dar z nebes, a mnoho z mužů mi ochotně pomohlo samo od sebe, jednou mi jeden mladý muž doslova kufr z ruky vytrhl, když jsem šla po schodech, šel za mnou a pomohl mi, i po tom do vlaku. Některé muže jsem o pomoc požádala, s úsměvem mi vždy vyhověli.
Jednou jsem takto požádala nějakého spíše mladšího, dle vzhledu, muže a řekl mi, že má problémy se zády a najednou se dal na útěk a utíkal, co mu síly stačily. Bylo evidentní, že mi pomoct nechtěl.
Je vcelku rozumné sbalit si s sebou na jakékoliv cesty pouze věci, které využijete. Se mnou se příběhy s kufry táhnou od dětství. Jednou obsah mého kufru pomohl v zahraničí i kamarádovi na dovolené, ale o tom v některém v dalším článku o cestovním kufru v souvislosti se zahraničními zážitky. Možná napíši i článek na téma balení věci do cestovního kufru. Myslím, že takové tipy lze využít nejen nyní v létě, ale po celý rok.
Co vy a cestování s kufrem? Pánové jste gentlemani a pomáháte dámám, nejen těm svým? Dámy, řeknete si o pomoc s cestovním kufrem či jiným zavazadlem?
Zdroj všech fotografií: pixabay.com
