V dnešním článku se budu zabývat kombinací lockdownu a láskou k módě. Když v loňském roce nejen Česko ochromila pandemie koronaviru a dodnes jsme kvůli ní všichni omezení, nikoho z nás určitě nenapadlo, že to bude trvat tak dlouho s tím, že ani dnes nikdo neví, kdy zase budeme žít normálně, neboli tak, jak jsme byli zvyklí žít před příchodem pandemie.
Já, můj přístup k módě a lockdown
Vládní omezení, která vláda stanovila v boji proti koronaviru, nám všem změnila život a různým způsobem se na nás a našich životech podepsala. Na někom z nás méně, na někom více.
Jsem osoba, která se ve vyskytnuté překážce snaží hledat příležitost, jak k něčemu přistoupit jinak a lépe. Vzhledem k tomu, že v loňském roce jsem dokončovala své bakalářské studium a mými nejbližšími přáteli byli notebook a tištěné knihy, s nimiž jsem se vyskytovala převážně ve své pohodlné a milované posteli, restrikce jsem poměrně dlouho nepocítila v takové míře, jako ostatní lidé v mém bližším či vzdáleném okolí.
Vzhledem ke svým pracovním aktivitám jsem byla zvyklá pracovat z domu už několik let jako OSVČ, kterou jsem byla na plno až do 1. dubna letošní roku, kdy jsem se nechala zaměstnat na hlavní pracovní poměr.
Ještě než Česko ochromila pandemie koronaviru, někdy se stávalo, že jsem pracovala v pyžamu a z postele. Nebylo tedy výjimkou, že jsem byla schopná pracovat z pohodlí postele, klidně i v pyžamu a různých variacích tohoto nočního oděvu.
Tato varianta je velmi pohodlná, ale dlouhodobě to skutečně není z mnoha důvodů ideální, mimo jiné i psychických. Sice je moderní doba, elektronika je součástí našich životů velmi obvyklou a vítanou, a také velmi užitečnou, ale stále jsme lidé, kteří mají již tisíce let některé své potřeby stále stejné a jednou z nich je setkávat se osobně s dalšími lidi fyzicky, nejlépe tzv. fyzicky tváří v tvář.
Lockdown ovlivnil moji dovolenou i podobu promoce
V loňském roce jsem po několika letech, kdy se mi kvůli špatným rozhodnutím a důvěře lidem, kteří si ji nezasloužili, nepodařilo dostat k moři, jsem se tam konečně dostala, a to do Řecka na ostrov Korfu.
Na zmíněném ostrově a ve zmíněné zemi jsem byla poprvé v životě a musím říct, že mě tam uchvátilo moře, ale jinak bych se na ostrov Korfu v nejbližší době vracet nechtěla. Nevylučuji ale, že jednou se tam vrátím a pronajmu si auto a ostrov projedu, je tam krásná příroda, která stojí za vidění. Ale aktuálně moje potřeby a představy v souvislosti s dovolenou ostrov Korfu neuspokojuje.
Jak tak věřím v dobré konce, stejně tomu dlouho bylo i v případě mojí promoce. Kvůli pandemii koronaviru a vládním restrikcím bylo ohroženo její datum konání, stále jsem věřila, že se v nějaké podobě uskuteční a nevzdávala jsem se naděje, že to dopadne dle mojí kladné představy. Neuskutečnila se alespoň v tradiční podobě, velmi mě to mrzelo.
Za co jsem ale opravdu šťastná, že v den, kdy jsem si šla převzít svůj diplom, se mnou do Prahy (zde jsem studovala) jela moje maminka a udělaly jsme si krásný den, jehož součástí byla i širší část rodiny.
Ale víte co? I když moje promoce neměla tradiční podobu, s níž jsem počítala a moc se na ni těšila, přizpůsobila jsem převzetí významu dne přebírání diplomu svůj oděv. Oblékla jsem se adekvátně k příležitosti, hanba by mě totiž fackovala, kdybych si vzala na převzetí diplomu džíny a triko. Myslím, že ke vzdělání se váže určitá úroveň i v jiných oblastech života. Je třeba na sobě ale vždy neustále pracovat a mít se rád :-).
Bohužel došlo k tomu, že aktivity, na kterých jsem se jako OSVČ měla podílet, ještě minulý rok se nemohly z důvodu pandemie uskutečnit. Některé moje stávající aktivity bylo možné realizovat, ale nové výrazné spolupráce bohužel ne. Přemýšlela jsem, co dál a rozhodla jsem se realizovat svůj nápad a začít provozovat webový projekt s názvem Fashion Industry CZ.
Situace v oblasti pandemie se nelepšila spíš naopak a tak jsem postupně došla k rozhodnutí, že si pomalu budu hledat práci na hlavní pracovní poměr. Toto téma by opět vydalo na další článek. Možná se k tomu někdy uchýlím.
Móda v mém životě hraje a bude hrát vždy významnou roli
I když jsme byli všichni zavření doma, lásky k módě jsem se nevzdávala. Přestože jsem mnoho času trávila, v pyžamu, jak už jsem zmínila výše a oblečení na doma i do přírody, byly chvíle, kdy jsem se hodila tzv. do gala, toto si vzít nikdy nenechám. Jedněmi z těch chvílí byly Vánoce a narozeniny mojí maminky.
Nikdy si nenechejte vzít svoji přirozenost, svoji součást. A pamatujte, móda se týká nás všech, kdo říká, že jeho ne, mám pro něj doporučení…podívejte se na film Ďábel nosí Pradu, v hlavní roli s vynikající herečkou Meryl Streep a počkejte si na pasáž o modrém svetru, tam je totiž řečeno vše :-).
Jak jste na tom se vztahem k módě v současné době vy?
Zdroj úvodní fotografie: pixabay.com
Autor ostatních fotografií v tomto článku: archiv Sandry Friebové
